Planeta Fotbal

In: Skáčeme, běháme

9 Čer 2006

Dnes začíná v Německu mistrovství světa ve fotbale, událost, kterou dlouho očekávaly milióny lidí z celého světa. Ve hře je mnoho – prestiž, peníze, možná i zdraví…

Fotbal je jediným sportem, který se doopravdy hraje na celém světě. Sao Paulo, Dakar, Praha, Tokio, všude se rodí skvělí fotbalisté a fotbal je zde velmi populární. Fotbal je sport, který zajímá téměř celou společnost.

Česko není výjimkou, i přes nevalnou pověst domácích fotbalových soutěží, fotbalového svazu, rozhodčích a všech věcí spojených se známou korupční aférou, je mistrovství světa hlavní sportovní událostí roku. Většina Čechů s očekáváním vyhlížejí první zápas naší reprezentace, z každého se stává fotbalový odborník se spoustou mouder, jak postavit mužstvo, jakou taktiku zvolit.

Pokud přijde úspěch mají reprezentanti zajištěnou “nesmrtelnost”, pokud ne, bude se hledat viník. Kde je ovšem ona hrana úspěchu a neúspěchu? Je to samotný postup na mistrovství, postup ze skupiny, osmifinále, čtvrtfinále, semifinále, či dokonce zlato? Každý to vidí jinak, jisté je jen to, že samotná účast na tomto podniku dělá Česku vynikající reklamu. Rád bych se ovšem na chvilku odprostil od otázky peněz a financí. Pro mne je totiž fotbal především skvělou zábavou, podívanou, při které mnohdy mrazí v zádech, střídá se beznaděj a euforie. Fotbal je pro mne prostě sportem s velkým “S”.

Následující měsíc bude výjimečný, každý den se budou utkávat týmy z celého světa. Nastoupí proti sobě křesťáné a muslimové, černí a bílí, všichni tak různí a přitom tak stejní. Jediným měřítkem bude jejich výkon a hlavně výsledek, který dosáhnou. Někteří jsou favorité, jiní nemají tolik šancí, ale nechme se překvapit, který z týmů nakonec získá trofej.

Připravme se, představení začíná!

Související články

Názor?

Ondřej Pokorný

Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.

Pokyweb

Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.

Fotogalerie

    BryggenVigelandův parkBrann BergenCentreAlko... try to guess?Gamla UppsalaTwo girls in the gateKoloNárodné...FantomasStorvreta Fan-shopPitchSecret signalGuard and an extraordinary polished helmetDetail radniceStortingJaponky, Pilsner Urquell a Aiguille du MidiVikingská loď
  • Ondřej Pokorný: a tý bych si právě velice rád zbavil. nevíš o nějaký vdově-miliardářce?:) [...]
  • Martin: Já osobně ve druháku, ve třeťáku taky nečetl starší literaturu...ale ve čtvrťáku už ně [...]
  • Oli: Nejistou budoucnost máme všichni, tu ti nikdo neukradne :) [...]
  • Bara: Nevim, jeslti se Jirkovi nekdy bude hodit znalost 30 knih, ale slohovou praci a didakticky test over [...]
  • Ondřej Pokorný: Tak Češi to nezvládli ani s Makedonií. Ale je fajn, že se nevymlouvaj na rozhodčí, na smůlu, [...]