Kterak pověsit kopačky na hřebík

29 Říj 2006

Byl jsem zřejmě naivní, ale doufam jsem, že sport (nemyslím tím vrcholový) by měl sloužit především k pobavení, zdokonalování svých schopností, bystření reakcí. Nelenošit doma za pecí, ale něco pro sebe dělat. Pokud ovšem v nějaké soutěží už jde o jakousi “pseudoprestiž” jestli je lepší Horní, nebo Dolní Lhota, pokud jde o peníze, jdou všechny ideály do háje…

Nu což, další zápas. 15. kolo krajského přeboru mužů SK Holice – SK Vysoké Mýto, sobota 28.10., 14:30, Městský stadion Holice. Jako hosté nejsme favority, prostě nemáme, co ztratit.

Ušetřím vás popisu zápasu, o to mi v tomto článku nejde, jen stručně: prohráli jsme 3:2, gólem v posledních minutách. Rozhodčí si hodně oddechl, že Holice tento gól daly, byl sice diskutabilní, ale uznal ho. Kdyby nepadl, běháme snad ještě teď na hřišti a sudí stále nastavuje…tak to chodí, bohužel!

Už několikrát jsem pocítil takovou bezmoc, trapné divadlo pro několik desítek diváků s předem určeným scénářem. Včera jsem se však poprvé setkal s tím, že na mne soupeř plivl. Nestačil jsem se divit, proč mi nadával, když se vůbec neznáme a proč pak ještě plive po cizím člověku? David Velinský, jinak velmi dobrý fotbalista, mne prostě zklamal a dokázal mi doopravdy znechutit fotbal.

Přemýšlím teď nad tím, jestli se mám i nadále podílet na takové činnosti, kde se ani soupeři nerespektují, plivou si do tváře a nadávají si. Je to výsměch, člověk se o něco snaží, patnáct let chodí na hřiště, obouvá kopačky a teší se až dostane míč a pak přijde takový knock-out. Dopoledne, před odjezdem, se hrál turnaj malých capartů. Úsměv na tváři, honí se za míčem, teď si představím, že za pár let je čeká to samé jako mne…

Příště hrajeme poslední podzimní zápas, dám si přestávku a budu hodně přemýšlet, jestli mi to skutečně stojí za to. Nejsem zvyklý vzdávat se bez boje, ale jak mám k sakru bojovat s lidskou blbostí!