Konečně jsem sebral dost odvahy, abych z poličky sejmul malou bílou knížku obalenou vrstvičkou prachu a dočetl její příběh. Příběh, který hodně zraňuje, ale zároveň tak krásně hřeje. Pohádku, která má úžasné kouzlo a při každém přečtení si z ní čtenář vezme něco nového, někdy smutného, jindy veselého. Dočetl jsem jen několik málo kapitol, těch pár co jsme minule už nestihli…

Nechám vás také trochu přičichnout:

„Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde..”

Nebo tady:

Tímto člověkem by všichni pohrdali, král, domýšlivec, pijan i byznysmen, řekl si malý princ a šel dál svou cestou. A přece on jediný mi nepřipadá směšný. Snad proto, že se zabývá něčím jiným než sám sebou.

Ještě tady:

A osvětlený rychlík, dunící jako hrom, otřásl domkem výhybkáře.
„Mají náramně naspěch,” řekl malý princ. „Co hledají?”
„To neví ani člověk na lokomotivě,” odpověděl výhybkář.
A druhý osvětlený rychlík zaduněl v opačném směru.
„To už se vracejí?” ptal se malý princ.
„To nejsou oni,” řekl výhybkář. „To jsou zase jiní.”
„Nebyli snad spokojeni tam, kde byli?”
„Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme,” vysvětloval výhybkář.

A nakonec tady:

„Já budu na jedné z nich bydlet, budu se na jedné z nich smát, a až se podíváš v noci na oblohu, bude to pro tebe, jako by se smály všechny. Ty budeš mít hvězdy, které se umějí smát!”
A znovu se zasmál.
„Až se utěšíš (a člověk se vždycky utěší), budeš rád, že jsi mě poznal. Budeš stále mým přítelem. Budeš mít chuť se smát se mnou. A někdy otevřeš okno, jen tak pro radost… Tvoji přátelé se budou strašně divit, až tě uvidí smát se při pohledu na nebe. Řekneš jim: ‘Ano, hvězdy mě vždycky rozesmějí!’”

Přečtěte si Malého prince, najdete tam určitě něco, co vás potěší!

Související články

• “Tajný deník” studenta Západoevropských studií
• ‘Allo, ‘allo, zis is Night’awk, are you receiving me?
• Dopis Ježíškovi
• Jak jsem něco slíbil a něco dostal a jak slibuju, že někdo něco nedostane
• Kapr na talíři