In: Škola, etc.
27 Úno 2008Jak snadné to má student medicíny, když někomu vysvětluje, co studuje. Závidím budoucím učitelům, když řeknou: Chodím na pajdák, všichni vědí. Právník zmíní práva a každý si hned mylně myslí, že se učí paragrafy nazpamět. Ale alespoň nějakou představu má. Jiný řekne: Bude ze mne programátor, a ostatní již vidí zničenou páteř a nepřirozeně velké [...]
Dnes už naposled skočím do pobřežních vod Severního moře a jako cizinec se pokusím přiblížit tuto velkou malou zemi.
Vrátil bych se do Lillehammeru, do Hansova domku, do obýváku propojeného s kuchyní. V rohu místnosti plápolal oheň v krbu a na žídlích sedělo pět lidí. Pan domácí, dva Ondrové a dvě Any. Dvě Any byly ze [...]
In: Můj mikrosvět
25 Úno 2008Říkali mi, nevěř na pohádky,
bylo ale včera krásně v tom hlavním městě světa kraje,
pořád stejná, až to děsí,
stále sbírá i ty čaje…
Tak jsem si právě přečetl své první dva články o Norsku. Víte, ono je pěkné si takhle zpětně všechno znovu vybavovat, vzpomínat na to, kde a kdy jsem byl, co přesně jsem tam dělal, ale nějak se to vždycky zvrhává v práci námořního kapitána, který z nudy panující na palubě zapisuje do lodního deníku i [...]
Co bych měl říct o cestě. Autobus byl pěkný, dostal jsem sluchátka a posléze jsem zkoušel všechny možné kanály, Šimek s Grossmanem, Cimrman, nějaká ta hudba, rádio, filmy v televizi. Uličkou sem tam procházela stewardka, objednal jsem si čaj, jindy zase čokoládu. Bylo to zdarma, tak proč nevyužít těchto netušených možností. V Teplicích přisedl poslední [...]
V pondělí ráno jsem přijel. Zaskočila mne strašná zima. Za celý týden v Norsku jsem nemrznul tolik jako při cestě vlakem z Prahy do Mejta. Krosnu jsem položil na sedačku, lyže opřel o stěnu, usedl vedle batohu a zabalen do bundy jsem si to všechno zkoušel vybavit. Celý týden toho severského dobrodružství, Hanse, běžkařské stopy, [...]
In: Můj mikrosvět
2 Úno 2008Je to už několik dnů, snad i týdnů, co o sobě autor naposledy vědět dal. Vězte, neměl jsem sil. Několikrát jsem se v lednu pokusil o rozmnožení stádečka svých článků, ale vždy jsem ztratil nit, odhodlání, chuť, inspiraci nebo energii na jejich dokončení. Chtěl jsem psát o svém kamrlíku na kolejích, pokusil jsem se o [...]
Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.
Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.