Budapešť. Co napsat o městě, na které jsem měl jen jedno odpoledne? Bylo neskutečně teplo, nic příjemného na chození ulicemi. Ale já se procházel. V kapse několik tisíc forintů, pod kloboukem splavené vlasy, v jedné ruce mapu a ve druhé láhev vody.
Nemohu se pokoušet o kompletního průvodce, jen sdělím pár věcí. Tak třeba na jednom [...]
Jak to ve slušné společnosti chodí, sluší se při odchodu rozloučit. Nemám rád národní státy, vnímání světa jako kolekce pestrobarevných políček na nástěnné mapě územních plánovačů, nemusím dělení podle krve, náboženství, jazyka, kultury nebo jiných znaků, označení my a oni a podobně hloupá vymezení, ale přesto teď promluvím přímo k Rumunsku.
Tak tedy, milé Rumunsko, země [...]
Už jsem se lehce zmínil o naší cestě, dneska to trochu dotáhnu.
Cestování vlakem je pro mne osobně mnohem příjemnější než autobus. Máte možnost protáhnout ztuhlé svaly, projít se po vagóně a všechny batohy vám spokojeně polehávají nad hlavou.
Vlak nás provázel i na cestě do Rumunska. S mezipřistáním v Budapešti jsme se stihli přepravit za nějakých [...]
Dnes napíšu něco o lidech, které jsme potkali a o tom, jak se mně zdála společnost, jestli to skutečně byla Cesta do pravěku.
Většina věcí v Rumunsku se mi jevila tak nějak napůl. V centru Oradey jezdila auta všech značek, v obchodech jste mohli najít úplně stejné věci jako u nás. Měli vodu, měli pivo, měli [...]
Rumunsko není úplně obvyklým turistickým cílem. Pro turistu – plážového mrože – Rumunsko pravé ořechové asi nebude, i když moře také mají. Je celé Černé, ale o tom povídat nebudu, tam jsem nebyl. Já tam jel spíš kvůli přírodě, kvůli horám. Přeci jen Karpaty nejsou Alpy, nejsou protkané sítí asfaltových cest a cestiček, značených okruhů, [...]
Zatoužil jsem mírně pobořit předsudky, poznat něco nového, prozkoumat další končinu a odmazat jedno z mnoha hic sunt leones. Aspoň malinko.
Rumunsko. Země, které se hodně lidí bojí. Zloději a vrazi, skrytá xenofobie i z úst lidí, od kterých bych to vážně nečekal. Snad proto, že je na východě, snad pro vlastní zkušenost z před třiceti [...]
In: Mezi řádky
2 Čvc 2008Mám mamku. Nebylo by na tom nic divného. Matku má každý. Je jí něco přes osmnáct, fyzicky zdravá, psychicky, řekněme, že se doma nenudíme. A tahle mamka je velkým ekologem. Nevím, kdy to začalo, nevím ani jak to skončí. Jen vám povím krátký příběh, trochu ho přibarvím a přikreslím, objektivní rozhodně nebudu, vždyť jsem přece [...]
Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.
Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.