Doppler

29 Srp 2008

Zalehl jsem odpoledne s knihou. Měla sto třicet stran, ale zvládnul jsem ji. Navíc to nebylo žádné odříkání, přemlouvání a vzdychání, prostě se mi líbila, i přestože jsem ji nečetl poprvé. Byl to Doppler a svojí norskou rukou ho napsal Nor Erlend Loe.

Čtyřicátník ze Severu mě dostal, mám rád jeho lehkost, která v sobě nese hlubší věci. Jeho styl, všední i nevšední konverzace a uvažování podané tak jednoduše, ale tolik vtipně. Aktuální narážky i historickou reflexi a hlavně jeho subjektivní přemítání a cynismus. Vždyť americká invaze do Iráku vskutku vrhá na několikaměsíční starosti s výběrem dlaždiček do koupelny jistý stín a už kvůli tomu to mohli o pár měsíců odložit, krádež vánočního dárku, tedy dvou sekyrek značky Fiskars jednomu sedlákovi z Maridalenu, zase ukazuje, jak je život nespravedlivý, obzvlášť když je Doppler nutně potřebuje k vytesání devítimetrového totemu ve tvaru velkého chrastícího vejce, na kterém má sedět jeho otec, na jehož ramenou vynikne sám autor v cyklistické pozici s malým losem Bongem nad hlavou. K tomu všemu si při vyřezávání notuje písničky z Bořka Stavitele.Doppler je vskutku kniha, řekněme velmi pestrá. Poskládaná snad ze všech vjemů, které autorovi před oko přiskákaly a děj je místy naprosto absurdní. Ale má to vtip, má to nápad. Čtenář bude Dopplerovi doslova fandit, aby ukořistil přes metr dlouhou a jako jeho stehno tlustou tobleronku a když nakoukne do jeho vnitřního světa snad se v závěru ani nepodiví nad tím, že se vrátí se synem do lesa, aby ho uchránil před zbytečnou pílí.

Stejně jako ve své další knize – Naivní. Super. – si Loe doslova hraje s atributy všedního dne. Doppler, militantní cyklista, denně předvádí své umění na Thereses gate a směňuje nízkotučné mléko za losí maso v supermarketu ICA. Vskutku jsem ten obchod v Oslu viděl, stejně jako stadion Bislet. Ale nalézt se dají i témata vážnější, než je pokus o sestřelení veverky pumpičkou. Jedno z poválečných ostrakizovaných dětí německých vojáků, modelář Düsseldorf, se jen ztěžka vyrovnává se svým osudem. Sám Doppler se také snaží srovnat s tím, že nestihl poznat svého otce, jehož smrt a následné nehoda na kole vlastně celý příběh zahajují.

Závažná témata však zábava převáží. Přesvědčíte se o tom, že se o všem dá psát s nadhledem a s vtipem. Ten humor je sice tak naivní, ale je super. Tahle kniha by vás měla hlavně bavit, na nic víc si nehraje a je to tak správně. Měla by se líbit. Doporučuji.

Erlend Loe, Doppler, Vakát, 2007, 132 s.

Související články

Tags: Norsko, recenze

3 Komentářů k Doppler

Adam

Květen 18th, 2010 at 2:00

Zdravim, to jsem rad, ze se Vam Doppler libil, pokud byste mel chut, vydali jsme od nej jeste Fakta o Finsku a prave ted vychazi uplna novinka – roman Tiche dny v Mixing Part…

A jeste jedna zajimavost – v cervnu (8/9) bude autor v Praze – poprve a mozna na dlouhou dobu naposled, bylo tezke domluvit navstevu. Tak kdyby byla chut, poslu info o programu.

Srdecne zdravi – nakladatel A.