Hej, jag heter Pippi Långstrump och bor i Villa Villekulla!

26 Zář 2008

Začal jsem se učit švédsky. A ještě před tím jsem dohnal resty z dětství. Půjčil jsem si Pipi Dlouhou punčochu. V češtině samozřejmě.

Po dvou lekcích a přečtené knize jsem už ale hodně chytrý. Svůj překlad zakládám na znalosti pěti švédských sloves, jedné předložky, spojky a několika podstatných jmen. Přídavná jsme brali teprve minulou hodinu.

„Ahoj, jmenuju se Pipi Dlouhá punčocha a bydlím ve vile Vilekule!“

Rodiče mne zanedbali. Pořád mi předčítali Červenou Karkulku, znám brémské muzikanty, pohádky od Šeherezády, řekli mi o Trautenberkovi, i o Kocourkově. Kuchtili jsme s Hrnečku vař!, spali jsme na hrášku a trhali tři zlaté vlasy. Ale Astrid Lindgrenová na programu nikdy nebyla.

Tak jsem zašel na Smíchov a tam našel Pipi v knihovně. Sedl si do parku, četl a prohlížel obrázky. Doplnil jsem si vzdělání.

To už jsem dávno věděl, že v půlce září začínám se švédštinou. Měl jsem dokonce i zaplacený kurz. (Vřelé díky rodičům. Odpouštím jim, že mi Pipi zatajili.) Společně s Pipi jsem tedy nasával atmosféru.

Proč švédština

Možná spíš proč další jazyk. Anglicky se domluvím, rozhodně ji nemám fluent a netrpím pocitem dokonalosti, ale jde to. Němčina je průser. (V tom slovníku to bylo asi Scheizerei, že Marťas, Dodo, Čubo, Bořku?) Zkoušku jsem složil, ale chybí mi slovíčka. A jak to svádí mluvit anglicky.

Ve škole jsou ale tvrdí, chtějí po nás jazyky tři. Třetí sice jen na zápočet, ale sám bych se asi nedonutil. Asi lepší umět jeden pořádně než tři špatně, ale proč se nepokusit. Tak se pokouším.

Sice snad každý Seveřan umí anglicky, ale Skandinávie mě tak zvláštně přitahuje, že ji chci poznat mnohem lépe. Tu slabost nedokážu vysvětlit. Je tam v zimě strašná tma a dost mrzne. A já nemám rád, když mi omrzají prsty na rukou. V létě to je lepší, to je pravda. Snad ty jejich vlajky mne tolik fascinují. Kříže. Barevné kříže. Bílý, modrý, žlutý, červený. Ještě umí hokej, někteří. A na lyžích jim to jde taky, i když Dánům moc ne. Ti zas hrají badminton a jezdí na lodích. A dobře.

Seveřanů není moc. Švédů devět milionů, Dánů pět a půl, Finů a Norů pět a na Islandu taky někdo žije. Ale zase si poměrně dobře rozumí. Jen Islanďané mají tu svojí starověkou islandštinu a finština je historický omyl, který by se více hodil za Uralem. Pevninští Skandinávci si rozumí. Norština je převlečená dánština a Švédové se kolem motali taky skoro pořád.

A protože je Švédů nejvíc, rozumí jim Dánové i Norové a navíc je švédština úřední jazyk i ve Finsku, vybral jsem si právě svenska.

Revoluční

Konec zeměpisu. Revoluční rozhodnutí jsem tedy učinil. Na fildě mne nechtěli, na ekonomce externě taky neberou. Zbývaly jazykovky. Hledal jsem, ptal se a vybral tu v Revoluční. Dobré reference, tak proč nevěřit.

Vybaven praktickým jazykovým průvodcem, kterým mne obdarovali rodičové, tužkou a papírem jsem vyběhl z metra a pádil do školy. Nestíhal jsem. Přišel jsem jen o vysvětlení rodů – společný a střední. Pak jsem již dával pozor.

Pětičlenná skupinka. Tabule popsaná fixami, spousta papírů, obrázková knížka. A já si taky dělal poznámky.

jag är – [ják ér] – já jsem

jag har – [ják hár] – já mám

jag bor – [ják búr] – já bydlím

jag heter – [ják hjéter] – já se jmenuji

det ligger – [djét ligér] – to leží

Celkem fajn. Slovesa mají ve všech osobách stejný tvar. Podstatná jména, číslovky a tak dále. Všechno několikrát zopakovat a správně vyslovit.

Jag bor i Praha, Praha är en stad. Den ligger i Tjeckia. Tjeckia är ett land. Det ligger i Europa.

[ják búr i praha, praha ér ijen stód. den ligér i šékia. šékia ér et land. djét ligér i europa.]

Jednoduché. To mám rád. Je v tom pořádek a systém. Problémy teprve přijdou, budu informovat. Teď to jde, ale stejně si to musím zopakovat. Ve středu mám další hodinu a hned vedle Pipi čekaly Děti z Bullerbynu.