Chorvat si udělal srandu z Chorvatů a já se při tom hodně bavil. Malé městečko Smiljevo. Zapadákov kam turisté nejezdí. Není důvod. Moře je daleko a národní parky taky v nedohlednu. Hemží se tam pouze místní. Otec Stipan alias farář – alkoholik, vdova Taťána, jejíž manžel nedávno spadl z lešení do nehašeného vápna na stavbě obchodního domu ve Frankfurtu, majitel automyčky Kroatien a bývalý emigrant Marinko Andělovic, oddíl vojáků pochodujících na cvičení a v souladu s nejlepší tradicí vojenské lyriky popěvujících: „Neplač matko milá! Porodila jsi debila!“ a spousta dalších postaviček, které v čase prací na svých vinohradech promění čekárnu starého doktora Alujeviće ve zkušebnu amatérských divadelníků.

Těžko hledat hlavní příběh. Kniha je směsí malých historek, které se vzájemně proplétají a doplňují. Postavy spolu hrají briškuly a trešetu, pijí vínovici, staví dům a diskutují nad důležitostí atomové zbraně a použitelností bezpilotních letounů. Milují se, utíkají, nesnáší a ignorují se. Asi jako v každém společenství. Ante Tomić své krajany však vůbec nešetřil a navíc to celé napsal hodně vtipně.

V názvu jedné z kapitol stojí, že na následujících stránkách se před tváří našeho milého Boha nic neděje – snad jen, že za pomoci jeho věrné pomocnice fotosyntézy dozrávají rajčata – a klidně můžete následujících několik stránek vynechat. Mohli byste vynechat celou knížku, žádnou filozofii v ní nenajdete. Tedy až na souboj teorií a možná až světonázorů na pečení jehňat na svátek svatého Antonína. Ale byla by to chyba. Tahle knížka totiž stojí za přečtení.

Ante Tomić, Co by byl chlap bez fousů, Kniha Zlín, 2008, 196 s.

Související články

• “Tajný deník” studenta Západoevropských studií
• Expedition L – přes Pacifik na bruslích
• Dělej, co chceš
• Holandský venkov očima spastika na kriplkáře
• Otec na služební cestě