Měl jsem kupu žetonů od rulety. Takové té dětské. Žetony, které se kladou na zelený herní plán. Milý pokus nenasytných byznysmenů o infikování nevinných bytostí zálibou v hazardní hry. Žetony různých hodnot a barev. Kulaté žetony.

Měl jsem papír, karton, fixy, nůžky a lepidlo. A hokejové kartičky. Spoustu hokejových kartiček. A tvořivého ducha. A spoustu času. Vzal jsem krabici kartiček. Vybral čtyři. Mike Vernon jako brankář, kolega z Detroitu Paul Coffey dělal obránce. Jesse Belanger z Floridy tečoval na pravém křídle a Jari Kurri, Král z Los Angeles, na levém. Přenesl jsem obrysy těchto čtyř vyvolených na čtvrtku. Podlepil kartónem, vystřihnul a omaloval. Vernona jsem překřtil na švédského brankáře a také Coffeymu jsem na místo rudého křídla namaloval tři korunky. Tři zlaté korunky na modrém dresu. Belanger s Kurrim byli vmalováni do dresů bílých. Bílé dresy se lvíčky a orlicemi. České dresy.

Postavil jsem ty čtyři kartónové hokejisty před skříňku v obýváku. Dva Švédi, dva Češi. A já. A kupa barevných žetonů od rulety. Skříňka branka. Žetony puky. Přečíslení tři na dva. Dva křídelní útočníci tečovali u tyček a já metal puky na Švéda v bráně. Druhý Švéd sem tam něco zblokoval. Ale tuším, že Češi často vyhrávali.

Vím však naprosto jistě, že na té skříňce, do které létaly dobře umístěné žetony, stálo rádio. Hi-fi věž JVC. Dodnes ji máme a pořád jeví známky života. Japonská mašina. A v rádiu jsem ladil Radiožurnál. Třikrát týdně po šesté večerní. S mikrofónem za hokejem. Reportážní pořad ze stadionů hokejové extraligy. Ano ze stadionů a zimáků, arény u nás tehdy žádné nebyly.

Vrhal jsem puky na Švédy a poslouchal znělku, úvodní kolečko po stadionech a jednotlivé vstupy komentátorů. „S Lítvínovem jsme se loučili za stavu 3:2 pro domácí. Nastala nějaká změna? To je otázka pro našeho reportéra…” Následoval referát o vývoji zápasu. O sestavách, gólech, asistencích, trestech a atmosféře, která byla bez tak slyšet přes mikrofóny. Vyndal jsem všechny puky z branky a začal další palbu, když moderátor oznamoval: „Náš reportér hlásí změnu skóre na Slávii.” A po přepojení všem řekl, kdo že se to trefil.. Největší lahůdkou ovšem byl gól v přímém přenosu. A při tom všem jsem střílel po Švédovi.

Takhle nějak jsem začínal, ale konec rozněžňování a nostalgie. Ve čtvrtek bych měl vyrazit na hokej. Bez mikrofónu, ale to mi nevadí. A celkem se těším. Pražáci by mohli dostat naprdel. Energie vpřed!

Související články

• Mezi eskymáky
• Záhada hokejistů Hlinky a Hlaváče
• Homo sběrač
• „No, většinou spíme, nebo hrajem playstation.“
• Věrná láska k Mumínkům