První řádná investice

31 Čvc 2009

Můj nový cykel Troufám si říct, že jsem dneska povýšil. A stačilo mi k tomu 500 SEK. Za tento obnos jsem si totiž pořídil vínového draka. Pro Logan Carinos, Svensk – Design. Tedy kolo. Švédsky cykel. Mohl jsem místo něj zakoupit pětadvacet čtvrtkilových másel nebo dvacet stopadesátigramových balení plátkového sýru. Zvolil jsem však cykel. A nebylo to pouze z lásky k pohybu, cykel je tady mnohem víc než aktivita pro volný čas.

Zahlédnout v Uppsale kousek cesty bez cyklisty je možné snad jen po všeobecné mobilizaci sil, prohledání těch nejtajemnějších zákoutí města a snad v té nejčernější uličce na cyklistu nenarazíte. Jinak jsou všude. Uppsala je prolezlá cyklostezkami jako sedlčanský Vltavín zelenou plísní. A po nich si to štrádují staří, mladí, hubení i tlustí. Všichni mají své kolo, se kterým se navzájem přibližují a oddalují. Město je placaté a našel jsem tu zatím snad jediné stoupání, ve srovnání s ním se však vysokomýtsko – choceňská Babka dme pýchou velehory. Vskutku ideální podmínky k tomu, aby malé děti dostali první kolo dříve než první pastelky (tento obrat jsem bohužel sám nevymyslel).

Ale zpět k mému Pro Loganu Carinos. Stál mne již zmíněných 500 SEK a dostal jsem k němu i bytelný zámek, který se zdá být nutnou výbavou místního cyklisty. Krade se totiž i tady na severu. Kola obzvlášť. Spontánně i organizovaně. V prvním případě budete mít třeba možnost kolo v nejbližších dnech rozpoznat v té hromadě jiných bicyklů a ukrást si ho zpátky, ve druhém je docela pravděpodobné, že se bude za chvíli prodávat ve Stockholmu, zatímco tady seženete to stockholmské. K dalšímu požadovanému vybavení patří přední a zadní světlo, funkční brzda a zvonek. Jo, zvonek. Helma pouze doporučená. Ceny použitých kol se pohybují mezi 400 až 1000 korun, tudíž 500 SEK téměř terno nákup. Jeden z Francouzů, jehož jméno jsem společně s dalšími desítkami ostatních jmen zapomněl, ale nakoupil za 300. Kdo hledá, najde.

Jiná kola

A tak jsem si spokojeně namontoval držáček na červenou blikačku a vyrazil. Řetěz se několikrát protočil a najednou ze mne byl domorodec. Stal jsem se součástí té směsky cestovatelů na rezavějících a vrzajících kolech s nosiči a košíky. Směr supermarket, pak zpátky. Do centra, kolem katedrály k zámku. Všem ukázat svoje nové kolo. Nikoho to nezajímalo, ale já ho stejně musel provětrat. Ve slunečních paprscích, mezi kapkami deště a proslýchá se tady, že kola nezahálejí ani na sněhu. No, to se teprve uvidí.