Ingvar Kamprad Elmtaryd Agunnaryd

9 Srp 2009

Možná podceňuji, ale většinová reakce na titulek by se asi neměla příliš odchylovat od následujícího: „Hm?“ Zní to totiž lehce jako tajemný rozhovor v lese Lothlórienu, kdy čarodějka Galadriel věští budoucnost Froda Pytlíka z Kraje. Něco tak neskutečně zbytečného jako elfský jazyk bych ale na svůj blog snad ani nepustil. Tolkien snad promine a stejně tak ty davy nadšených následovníků v kostýmech fantaskních stvoření a s velkými a malými meči za pasem. Ne že bych si občas Pánem prstenů rád nezalistoval a na chvíli tak unikl ze všedního světa, ale co je moc, to je příliš. Já většinu času raději trávím v suché realitě a v bílém obleku elfa mne nespatříte. Nevím, proč se zdráhám doplnit: „Nikdy“. Ačkoli, stejně mi to nedá a podělím se o tu převratnou novinku – elfsky se nazývám Suiadan a správně bych to měl vyslovovat Soo-ee-ah-dahn. Dobré vědět.

Ale zpět. Elfy jsme vyřídili a teď tedy vysvětlit tu na první pohled nesmyslnou větu v titulku. Čtyři velká písmena na začátku čtyř vlastních jmen. Napovím, lingvistická lokalizace – Švédsko. Teď by už mělo být pomalu jasno. Ale ještě jednou – Švédsko a Ingvar Kamprad Elmtaryd Agunnryd. Na tom barevném, otáčejícím se nesmyslu, kterému říkáme zeměkoule, se asi nenachází tolik obchodních značek a produktů, které by tolik symbolizovaly zemi původu, jak je tomu v případě papírové krabice s modro-žlutým nápisem IKEA a touhle zemí na severu Evropy.

IKEA to je nábytek, nádobí a vlastně všechno co by se dalo nějak umístit a upotřebit v domě, bytě, na chalupě a taky v přírodě. První kroky mnoha začínajících hospodyněk a budoucích hospodářů vedou právě tam. Mezi regály se tam prohání lidé s modrými taškami a se zaujetím a s rozmazanou, nebo jasnou vizí v očích, kteří si právě budují své brlohy a slovy jednoho z mých vyučujících z Prahy: „to zboží je levný a není ani zase tak moc hnusný, jako!“ Prostě IKEA je nutnost, je cool, stylová a módní. A já ji ignoroval přes jednadvacet let. Bez sebemenších výčitek a mindráků.

Setkali jsme se tedy až tady ve Švédsku. Toto je pointa celého článku! A docela jsem koukal, co tam všechno zakladatel Ingvar Kamprad prodává. Má tam polštáře, peřiny, povlečení, postele, noční stolky, lampičky, nástěnky, ubrousky, talíře, podložky pod nohy, hrníčky, vidličky, nože, lžíce, misky, plastové boxy na jídlo, deštníky, tužky (i obyčejné a ty jsou zadarmo), plyšáky, pantofle, psací stoly, gauče, sklenice na víno a velké půllitry, křesla, konvice, zrcadla, podtácky, dětské postýlky, látky, rolety, koberce, světla, skříně a poličky, židle a klekačky, plakáty, vestavné chladničky, rámečky na obrázky, umělé kytky, konve, vázy, hodiny, svícny, sušáky na prádlo, chrastítka, škrabky na brambory, prostírání, odpadkové koše, stojany na noviny, krabice, pořadače a držáky na tužky, podložky pod myš a sklokeramické desky. Snad i horolezecká lana a nástěnné barvy, se kterými si můžete vymalovat pokoj. A další věci.

IKEA

Příběh téhle firmy je docela zajímavý. Zajímavý asi až moc na to, abych si ho já bral do rukou a pokoušel se ho reprodukovat. IKEA začínala z ničeho ve čtyřicátých letech, kdy ji mladý Ingvar Kamprad založil. Tudíž I a K podle zakladatele. Elmtaryd a Agunnaryd jsou pak jména farmy a vesnice, kde strávil dětství. IKEA. A firma rostla. A teď zaměstnává přes 120 000 lidí, prodává ve 24 zemích světa, tržby má přes 20 miliard eur ročně a Ingvar je pekelně bohatý. Proč ne. Schopní vpřed.

Já se tedy poprvé prošel tím zázrakem a koupil jsem si plastové krabice na oběd. Z Lotyšska. Hluboký talíř a hrnek s podšálkem z Thajska, mělký talíř z Rumunska. Podložku pod nohy. Egypt. Ubrousky ze Švédska. Nástěnku a papuče, ale ty už nevím odkud. A zelené plastové prostírání z Vietnamu. Vzal jsem si taky tu obří modrou tašku s logem firmy, a když jsem to všechno zaplatil a naložil na rameno, cítil jsem, kromě toho solidního nákladu, ten povznášející pocit z globalizace, spolupráce mezi národy a všeobecné harmonie. Ale domů jsem tu tíhu musel dopravit sám. Na kole. Švédsko.