Stockholm

17 Srp 2009

Hradní stráž Vítr hýbal s figurkami na velké šachovnici v parku za operou. Na každé straně stál jeden muž a přeměřoval si hrací pole. Oba byli takoví ti stereotypní Švédi, padesátníci. Kratší, prořídlé a šedivé vlasy, sako. Jeden měl džíny, druhý plátěné kalhoty a složené Dagens Nyheter v podpaží. Střídavě vstupovali na šachovnici a vyhazovali si pěšáky, koně, střelce a ostatní figurky. Opíral jsem se o jeden ze stromů a společně s dalšími lidmi sledoval partii. Chvíli jsem se usmíval, chvíli mračil, potom drbal na bradě a vůbec působil děsně zaujatě. Předstíral jsem, že tomu rozumím a splýval tak docela dobře s davem. Ten bez novin to po dobré čtvrt hodině vzdal a já tak mohl pokračovat v objevování Stockholmu.

FOTOGALERIE: odkaz na fotografie ze Stockholmu, 33 snímků

Tohle město rozeseté na ostrovech a po březích jezera Mälaren a Baltického moře mne okouzlilo. Toulal jsem se jím několik hodin, sám, nikam jsem nespěchal a užíval větrné, ale slunečné srpnové odpoledne. S francouzskou bagetou namazanou pomerančovým džemem v žaludku, termoskou s černým čajem v batohu na zádech, v červeném svetru a s připravenou bundou v záloze.

A Stockholm ukazoval svoje barvy. Modrou. Myslím tím vodu všude kolem. Modrou vodu v jezeře a podobně zbarvenou v moři. Jen hladina toho jezera byla o něco výš a také se víc vlnila. Spolu s ní se zvedaly a klesaly i lodě, loďky a lodičky uvázané na molech u břehu. Velké trajekty se nehýbaly skoro vůbec. Jen tam tak stály a decentně se vrtěly do rytmu. Pata, špička. Modré byly taky uniformy hradní stráže kolem Kungliga slottet (Královský palác). A ti vojáci měli pořádně vyleštěné přilbice. Tlupa vojáků tam projížděla na koních a kromě zastavené dopravy za sebou nechali spoustu hoven. Barvu jsem se zacpaným nosem příliš neanalyzoval. Všichni si ty koníky fotili.

Stockholm

Žlutou, červenou a oranžovou. Fasády domů v Gamla stanu (Staré město). Neskutečně jasné barvy, až mi připadalo ohavné a nevkusné pokoušet se přepnout foťák do černo-bílého režimu. Celé bloky domů byly oblečené do jedné z těchto barev. Nejčastěji do žluté. Barevné domky oddělené úzkými uličkami, ve kterých se tísnily zástupy turistů. V některých jich ale tolik nebylo, a ty byly ty nejhezčí. A pak se tam motalo i několik cyklistů a ve volných intervalech procházeli číšníci a blonďaté servírky kolem stolků po obou stranách těch malých uliček a zapisovali drahé objednávky do papírových notýsků.

Průchod

Zelenou. Stromy a parky na jednotlivých ostrovech kolem. Těmi parky pobíhali běžci se sluchátky na uších a na lavičkách vysedávali sedci se svačinou obklopení hejny ptáků. A zelené byly taky kytky v zahradě stockholmské radnice, která jinak byla pyšně červená a cihlová. Na věži té radnice se leskly tři korunky a kolem budovy vlály modré vlajky se žlutou hlavou.

Muzikant

Starým městem procházela hlavní ulička Drottninggatan (Královnina ulice), kterou architekti do města zařezali tak dokonale, že s ní rozdělili Riksdag (švédský parlament) na dvě části. Uprostřed té ulice, snad po celé její délce, stály malé stolky, u kterých se lidé prohrabovali v krabicích plných knih. Hledal jsem tam Pipi, ale nenašel. Spokojil jsem se tedy se zastávkou v jednom z obchodů se zbytečnostmi a koupil si ji na pohledu. Je žlutý a Pipi na něm právě zvedá koně.

Second Hand

Nedaleko od toho obchodu ležely dva muži na podivných lehátkách a nechávali se masírovat. Jeden masér měl lehátko volné, a tak vyzývavě zkoumal dav a hledal zákazníka. Určitě našel. O kus dál na nepěkném Sergels torg (Sergelovo náměstí) zase poskakoval kmen indiánů a snažil se z procházejících vydupat a vytancovat nějaké drobáky. Případně udat alespoň některé ze svých cédéček s chytlavými táborákovými melodiemi. Dvojice muzikantů se utábořila a bubnovala u parlamentu, cellista seděl na židli nedaleko od Stortorget (Velké náměstí) a osamělý foukací harmonikář vyhrával na zmíněné Drottninggatan.

Velké náměstí