Vypadá to vcelku děsivě. 2010. To je 20 a 10. Mně je 21 a bude 22. Začínají desátá léta. Zní to divně a čeština se tomu dost brání. Švédi mají 2010-talet, angličtina zase 2010s. A já jsem zase v Uppsale a budu tu mluvit i anglicky. Je neděle a tma. První neděle roku 2010. Asi kilometr na východ stojí kopec. Takový malý, ideální na sáňkování. Včera i dnes byl plný švédských capartů. Jezdili dolů, pak šlapali nahoru. Dlouho. Chvíli jsem na ně koukal z okna. Teď tam už nikdo není. Už je pozdě. A mně nefunguje brzda na kole. Vyměnil jsem lanko i ty gumové špalíky, ale ruční páčka zlobí, mrcha. Jezdit bez brzdy se dá, ale z kopce to je „nic moc“.

Mám ještě den volna, než budu psát malý testík z Development and Armed Conflict. Měl bych proto přečíst jednu útlou knížku o rozvojové pomoci. Měl bych se dozvědět něco o tom, jestli se dá zachránit svět. Mám takovou modrou záložku se smějícím se těžko-říct-co-to-je, která je založená v zeleném kalendáři s nápisem 2010. Proto vím, co je za den, co mám kdy dělat a co mě kdy čeká. Podle švédského kalendáře dnes slaví Alfred a Alfrida. Mají docela jiná jména než my. Ale 30. listopadu je den všech Andreasů a Andersů. Mám fajn jméno. Můžu slavit svátek ve stejný den tady i tam. Doma. Měl bych vědět, jak pomoct Africe a třeba si i sám odpovědět, kde je doma. Třeba letos, třeba ne. Konec patosu.

Ať to jde i vám. Ať to sviští z kopce. Do kopce se taky dá vylézt. Brzdy se taky hodí. Kalendář. A informace.

Další články

• Šťastné a veselé
• Holandský venkov očima spastika na kriplkáře
• 12:24
• “Ale derby je derby”
• Dny aneb směle nesmělý pokus o duševní klystýr