Helena Jonsson. Běhá na lyžích s puškou na zádech. Největší favoritka ženských biatlonových soutěží ve Vancouveru. V dnešních DN ji najdete snad na všech stránkách, protože se večer představí ve sprintu na 7,5 km. Na titulce je vyfocená ve žluto-modré kombinéze s čapkou Tre Kronor a pěti olympijskými kruhy na čele. Píšou o ní jako o första svenska guldhoppet, neboli první švédské zlaté naději. Norská biatlonová legenda Ole Einar Björndalen jí na další stránce přes švédské novináře vzkazuje, aby nedělala nic komplikovaného a neobvyklého, aby se prostě připravila jako na jakýkoli jiný závod.

Novináři se dále ptají dvanácti švédských osobností, jak a kde budou dnešní závod sledovat. Házenkářka Matilda Boson přejede s několika kamarádkami z dánského Ålborgu do švédského Lundu, kde se bude dívat na televizi, předseda švédských komunistů Lars Ohly stráví večer také před televizí a nechce zmeškat ani okamžik, Peter Forsberg pak pojede přímo na stadion do Whistleru.

Následuje analýza Heleniných soupeřek. Jedna Němka vedle druhé. A pak Anna Carin Olofsson-Zidek. Druhá švédská naděje, která má za manžela syna českých emigrantů. Helenin přítel David Ekholm, sám biatlonový reprezentant, upozorňuje právě na „Aco“, jak Anně Carin Olofsson přezdívají. A dva dny zpátky byl na titulní stránce sportovní části článek o Hansi Jonssonovi, Helenině otci, který první závod své dcery neuvidí, protože bude právě někde mezi Piteå a Långsele řídit lokomotivu. Má tam ale prý rádio a počítač. Na další závody si ale prý už udělá volno.

V Česku je vše jako přes kopírák. Jen Helenu Jonsson nahrazuje Martina Sáblíková. Annu Carin Olofsson zase Lukáš Bauer. Norové píší o Björndalenovi a Northugovi. Slováci zase o hokeji. Němčinu jsem už skoro úplně zapomněl a Angličani se sněhu bojí. Každá země má ty svoje.

Zároveň znám i docela dost Švédů, kterým je Vancouver naprosto ukradený a já jsem se ve slabé chvíli přistihl při myšlence, že ono těm olympionikům je asi jedno, jestli se já budu na tu televizi dívat, nebo ne. Barbarská myšlenka, vím.

Není vše jen o sportu, tak to omezím. Vždyť jsem už dospělý a dokážu sám rozhodnout, co je pro mne podstatné. Rychlobruslení, hokej, klasické lyžování, skikros, biatlon, skoky na lyžích a curling. Není to jen o sportu, ale teď to bude sakra boj. Možná akrobatické lyžování, boby, short track a krasobruslení. Víc ne. Alpské lyžování?

Související články

• Jak si Švédi chvíli věří, chvíli nevěří, a jak o tom říct Čechům
• Záhada hokejistů Hlinky a Hlaváče
• Losovat!
• Alespoň maličký kousek švédského prsu
• „No, většinou spíme, nebo hrajem playstation.“