Au, malému Eriku Johanssonovi se lehce zkřivil úsměv. Právě se vrátil ze školy, složil na zem tašku plnou učebnic a lehce ho při tom píchlo v zádech. 70. léta, kdesi ve Švédsku. Erik chodí do druhé třídy a víc než mírně bolavá záda ho zajímají kamarádi Karl a Lars, kteří na něj čekají na ulici před domem. Rodiče, pediatry a jiné další zodpovědné Erikova záda ale zajímají mnohem víc. Erik totiž není sám. Problémy se zády mají skoro všechny švédské děti, protože místo batohů nosí tašky přes jedno rameno. Páteře se jim křiví jako paragrafy a švédský stát se stará. Švédský stát se totiž stará o všechno. Švédský stát je občas velmi zdařilým zhmotněním Velkého bratra.

Takže obraz a detail v prvním odstavci použity, tudíž alespoň pokus zaujmout čtenáře proveden. Alespoň tak se mne to snažili naučit Musil s Hanákem při novinářské škole MF DNES a iDnes. První odstavec by měl být zajímavý, pak bych měl jít rovnou k problému. Aby čtenář vydržel. Hlavně žádná nuda. No ale já novinářem naštěstí nejsem, takže můžu přibarvovat, nemusím vždycky psát podle věrohodných zdrojů, k jádru věci se můžu dostávat pomalu a občas si můžu dokonce i vymýšlet. Což ale samozřejmě nedělám.

Takže zpět do 70. let na severu Evropy. Zatímco Ingemar Stenmark tady sjížděl kopce na lyžích, Björn Borg vítězil ve Wimbledonu a mladé princezně Viktorii umožnil parlament změnou zákona o nástupnictví někdy v budoucnu usednout na královský trůn, švédský stát zjistil, že se mu křiví páteře jeho dětí. A nejčastější chlapecká jména jsou Erik, Karl a Lars, takže proto jsem si vybral právě tyhle uličníky, i když neznám ani jednoho a dneska jim bude kolem čtyřicítky.

Odborníci navrhli přenesení zátěže učebnic z jednoho ramena na ramena dvě. A tak se příležitosti chopil Åke Nordin z, a na zveřejnění tohoto jména jsem se obzvlášť těšil, Örnsköldsviku, založil firmu Fjällräven (Polární liška) a začal šít školní batohy. Jistě by byl zajímavý rozbor výslovnosti onoho kouzelného slova érn-chéld-svyk, dalo by se psát i o tom, že v tom městě sídlí hokejový klub MoDo a narodil se tam třeba Peter Forsberg a bratři Sedinové, ale já si vybírám ty batohy.

Prostě kam se hrabe hokej, tady jde o batoh. O můj batoh. O můj nový batoh. Staré věci mi nijak nevadí. Pokud slouží, neměním je. Ne že bych trpěl nějakou velikou nostalgií a měl k nim osobní pouta jako ti, co přešívají znak Baníku Stříbro z jednoho trička na druhé, ale měnit nové za staré jen kvůli okoukanosti mi přijde neskutečně hloupé. A tak jsem do včerejška s klidem věšel na záda svůj starý a okoukaný školní batoh. Ale ucho nevydrželo. Takže teď mám nový. A je to ten zmíněný spásný batoh, který zachránil statisíce švédských dětí před invalidním důchodem. Je to ten Fjällräven Kånken.

Od roku 1978, kdy Nordin ušil první Kånken se batoh skoro vůbec nezměnil. Má pořád těch svých 16 litrů, jednu hlavní kapsu se zipem, větší kapsu v přední části, dvě po stranách, dva popruhy a červenou polární lišku ve znaku s odrazkou. Rozšířila se jen škála barev, protože lidé mají rádi barvy. Já je mám taky docela rád. A těch barevných Kånkenů se od roku 1978 prodalo přes tři miliony. Všechny jsou ušité z nějaké speciální látky zvané Vinylon-F, která by měla vydržet generace a zároveň i odpuzovat vodu. Prostě v jednoduchosti je síla.

Velká kampaň za používání těchto batohů byla jednoznačně úspěšná. První rok prodal Nordin 600 batohů, druhý to bylo již 30 tisíc. Dnes se počet prodaných pohybuje kolem 150 tisíc ročně, Kånkeny jsou v ulicích, jsou v knihovnách a visí i ve skříních. Nemají je však jen studenti, viděl jsem i civilisty a také důchodce. Měli v rukou hole a na zádech Kånkeny. A v Dánsku se údajně slovo Kånken stalo synonymem pro batoh. Aspoň tak to píše oficiální propaganda z Örnsköldsviku (úžasné jméno).

Takže já mám teď taky jeden. Zelený. A vsadil bych se, že i Björn Borg, který si založil vlastní firmu s oblečením a batohy, vydělává mraky peněz a jestli chcete být správný mladý Švéd, nebo Švédka, měli byste prý nosit spoďáry s tenistovým jménem a guma by měla lehce vylézat z kalhot, tak tenhle Björn Borg má určitě doma taky svůj Kånken a potají, aby ho nikdo neviděl, v něm přenáší 16 litrů ze svého movitého majetku.

Související články

• Něco pro zasmání
• Něco měkčího
• Zcela zbytečná informace
• Jestli se nepletu, hihihi
• Krabička z Grónska