Eyjafjallajökull, nebo jak se ta sopka jmenuje, mne nakonec nedostala. Let byl nejdřív zrušen, poté přesunut, mezitím jsem už aktivně zažádal o vrácení peněz, poté svoje storno zrušil a nakonec jsem se do toho letadla vešel. Teda zatím mne ten vulkán nedostal, ještě se musím vrátit. Ale teď se docela spokojeně vyhřívám na střeše Den Norske opera & ballett, zíram na fjord a za nějaké tři hodiny sedám na vlak do Bergenu.

A ta hora někde uprostřed ničeho si klidně může soptit jak chce a znovu nám lidem dokazovat, jak jsme krásně naivní, když snažíme sami sebe přesvědčit, že poroučíme větru a dešti. Protože té hoře to je jedno. Ta si prostě zasoptí, kdy si vzpomene, začoudí nad Evropou, a my si tu svou slabost můžeme tak akorát uvědomit a připustit.

Prochodil jsem po Oslu dva dny, ale na popel jsem tady nenarazil. Za to jsem dneska před obědem málem vrazil do norského krále. A to myslím vážně, i když fotodokumentace neexistuje. Vylézal jsem z muzea válečného odboje a když jsem otevřel dveře ven, stál tam chlap s rozpaženýma rukama, podobně jako navigují ti v reflexních vestách oblečení panáci se sluchátky na uších na letištích. Tenhle však vůbec nijak nereflexoval a sluchátka taky neměl. Za to měl oblek a usmíval se. Ten úsměv mu ale na chvíli zmizel, když jsem vlezl do cesty Haraldovi V. Ale včas jsem se odklidil a Harald mohl nerušeně projít nějaké tři metry ode mne. Nejmladší uz věru není. Ani poté mi ten navigátor bez vesty a bez sluchátek nic neudělal, kdo by taky čekal krále v pátek dopoledne u vchodu do muzea.

Jinak jsem za ty dva dny viděl docela dost. Od parlamentu a radnice, přes slavný to Holmenkollen, kde právě vytvářejí areál pro mistrovství světa v lyžování, až po fotbalové muzeum na stadionu Ullevål, kde si naši kluci ušatí, český, vykopali před čtyřmi roky tu jedinou a slavnou účast na světovém šampionátu.

Ale o tom všem příště. Čekejte nával informaci ve stylu “Oslo za dva dny – neohroženě a efektivně”. Ale teď už to slunce ani na tuhle futuristickou střechu nesvítí, takže začíná pěkně přituhovat, nalétávají na mne racci, což mi na naládě nijak nepřidává a ještě musím tyhle řádky někde naklapat do počítače. Tak zatím.

FOTOGALERIE Z OSLA: 63 fotek

OSLO – nějaké ty rady a informace

VisitOslo.com – oficiální stránky, brána pro všechny návštěvníky, obsahuje snad veškeré informace, které se Osla týkají. Od map a předpovědi počasí, přes doporučený program, až po aktuální informace. Naprosto skvělý web, který by měl být vzorem pro ostatní města.

Vikingskipshuset – muzeum vikingských lodí. Vikingové jsou součástí norské historie, takže asi stojí za návštěvu. Na místě najdete několik “korábů”, různé dobové artefakty a spoustu informací. Vstupné není zase tak drahé, ale pokud vám stačí jen letmý pohled, zeptejte se u pokladny, jestli si můžete prohlédnout obchod se suvenýry. Z něj můžete alespoň jednu loď vidět zadarmo…

Kon-Tiki Museet – postavit si vor a doplout z Afriky do Latinské Ameriky, pak zase postavit jiný a vydat se z Ameriky do Polynésie. Tak fungoval Thor Heyerdahl, norský mořeplavec a jedna z norských národních ikon. Muzeum vystavující jeho originální plavidla, některé zmenšené modely, mapující Heyerdahlovy cesty (mimo jiné Ra, Tigris, Kon-Tiki) a život rozhodně stojí za návštěvu.

Vigeland museet og parken – Vigelandův park je po právu jedno z nenavštěvovanějších míst v Oslu. Norský sochař rozmístil v parku 212 soch zobrazujících člověka ve všech možných polohách. Obzvlášť povedený je čtrnáct metrů vysoký Monolitten vytvořený z jednoho kusu kamene. Celý park je velice příjemné místo, veřejnosti přístupný zadarmo čtyřiadvacet hodin denně. V parku se nachází i muzeum, ale osobní zkušenost nemám.

Den Norske Opera & Ballett – v roce 2008 přibyla Oslu nová dominanta, Norové tehdy otevřely novou budovu opery a baletu. A stavba je to i v kontextu moderní architektury oselského centra skutečně netradiční. Bílá budova s pozvolnou střechou vyloženě vybízí k výšlapu nahoru nebo k posezení při západu slunce nad fjordem. Klišé, možná kýč, ale rozhodně to stojí za to! Možnost prohlídky interiéru s průvodcem je samozřejmostí, já jsem nicméně spokojeně přežvykoval housku a popíjel čaj na střeše.

Nobels Fredssenter – Oslo je tím místem, kde se každoročně uděluje Nobelova cena míru. Moderní muzeum na nábřeží u radnice nabízí možnost nahlédnout pod pokličku vybírání laureátů a udílení cen,  představuje jednotlivé držitele ceny a přibližuje i život zakladatele – Alfreda Nobela. Obzvlášť speciální elektronická kniha popisující Nobelův život stojí za pozornost. Ačkoli poměrně malé, muzeum je skvěle vybavené a zanechává rozhodně pozitivní dojem. A třeba vás i přesvědčí, že Obama dostal cenu oprávněně…

Nasjonalgalleriet – v Národní galerii najdete ten slavný Munchův výkřik. Tedy jeden ze čtyř Munchových Výkřiků. Byl kdysi ukraden, poté zase nelezen. Kromě Muncha nabízí galerie i obrazy dalších norských malířů, především pak “krajinky” s fjordem a život na venkově. Munch je jeden z nejvýznamějších Norů, tak návštěva zřejmě stojí za zvážení. Celkově ale galerie nenabízí nic speciálního, co by v jiných evropských galeriích nebylo. Nicméně, vstup do galerie je zadarmo, což rozhodně přidává plusové body.

Akershus slott og festning – pevnost Akershus se nachází přímo nad oselským přístavem a její vysoké zdi nelze přehlédnout. Kromě pěkného výhledu na přístav a fjord toho nicméně moc nenabízí. Celá pevnost je stále vojenským objektem a nebýt muzea válečného odboje, které se v areálu nachází, asi by šla ze seznamu nutných zastávek jednoduše vyškrtnout. Tedy pokud nejste doopravdy fanouškem vojenství a historie, všech těch starodávných norských králů a prohlídek hradů. V pevnosti je i popraviště, kde byli za německé okupace popravení někteří odbojáři a po válce provedli to samé i s Vidkunem Quislingem.

Norges Hjemmefrontmuseum – poměrně malé muzeum válečného odboje proti německým okupantům přibližuje období mezi lety 1940-1945. Od německé invaze, útěku krále a vlády, přes německou správu až po formování odboje, domácího i exilového. Pro válečné nadšence jednoznačně zajímavé místo. Ve dvou patrech expozice se nachází množství exemplářů a modelů od oblečení vězňů, vysílaček, domácí výrobny zbraní, válečných plakátů, novinových článků, fotek a videí. Vyznění, nebo tedy pokus o něj, je zřejmé, Norové jednotně čelili okupantům, kolaborantů příliš nebylo…

Holmenkollen – na kopci nad Oslem je ráj lyžařů a fanoušků lyžování. I když zrovna není březen, kdy se konají hlavní závody a soutěže, Holmenkollen stojí za návštěvu. Kromě lyžařského areálu a muzea, Holmenkollen nabízí velice pěkný výhled na město a na Oslofjord. Cesta nahoru do kopce může být i příjemnou procházkou, pokud vás přestanou bavit muzea a zatoužíte po troše příměstské přírody. A jako bonus si prohlédněte internetovou prezentaci Holmenkollenu s návykovou skokanskou hrou.

Fotballmuseet – malé, ale povedené fotbalové muzeum na stadionu Ullevål ocení fotbaloví nadšenci. Pestré muzeum přibližuje začátky fotbalu na severu Evropy, jeho rozšiřování, představuje norskou ligu, pohár, reprezentační týmy a v ceně vstupenky je i prohlídka stadionu, kabiny domácích a sbírky dresů. V přilehlém fan-shopu můžete zakoupit libovolné fotbalové vybavení a suvenýry. A hlavně nezapomeňte, Norsko nebylo nikdy poraženo Brazílií ani Argentinou!

Oslo domkirke – oselská katedrála se nachází těsně vedle hlavní ulice Karl Johans gate. Aspoň náhlednout a ujistit se v tom, že Norové jsou, tedy spíše dříve byli, protestanti, by jste mohli. Přiléhající tržnice je zase plná turistů sedících u kávy a prohlížejících ty zaručeně nejpravější norské suvenýry a řemeslné výrobky.

Stortinget – budova norského parlamentu stojící na ulici Karla Johana působí zvenku velice příjemně. Není vůbec tak monumentální jako například ta budapešťská nebo stockholmská, což je možná důvodem toho pozitivního vyznění. Před vstupem do budovy se nechá sedět na jedné z laviček, pozorovat procházející, sochy lvů, poslouchat projíždějící tramvaje a třeba psát pohled mamince. Pro politické fanatiky je možná i prohlídka interiéru, ale k tomu jsem se zatím nedostal.

Kongehuset – stejně decentně jako parlament vypadá i královský palác nacházející se na vyvýšenině na druhé straně náměstí. Zatímco jeho vstup chrání jezdecká socha krále Karla Johana a několik vojáků hradní stráže, z ostatních směrů je zámek obrostlý parkem. Během turistické sezóny je palác přístupný veřejnosti, a přestože jsem vevnitř nebyl, zkušenost z podobných míst radí dovnitř nechodit, jelikož příliš zajímavého většinou nenabízí. Faktor autorova omylu je samozřejmě možný.

Rådhuset – narozdíl od parlamentu a královského paláce je budova oselské radnice nepřehlédnutelná a počítá se mezi dominanty města. Obrovská budova se dvěmi věžemi hostí každoročně slavnostní předávání Nobelovy ceny míru. Veřejnost se do budovy také bez problému dostane. Vnitřní výzdoba inspirovaná jak norskou mytologií, tak i běžným životem je docela zajímavá, nicméně zvenku vypadá budova zajímavěji.

Norsk Folkemuseum – lidové muzeum, nebo jak by se dal název přeložit, nabízí pohled na život, tradice a zvyky v Norsku, především pak na norském venkově. Muzeum se nachází na poloostrově Bygdøy, kam se dostanete lodí z přístavu, autobusem nebo procházkou podél pobřeží, a je to údajně jedno z nejlepších oselských muzeí. Mně na něj čas zatím nevyšel, tudíž nemohu potvrdit, ani vyvrátit.

Frammuseet – stejně tak nemohu blíže popsat dalšího souseda z Bygdøye, muzeum polární lodi Fram vystavující obří loď, kterou kdysi kormidlovali polárníci Fridtjof Nansen a Roald Amundsen. Vzhledem k důležitosti a posedlosti Norů k moři a lodím, byste toto muzeum vynechat neměli. Já ho zatím úspěšně ignoruji a přežívám vcelku obstojně, nicméně jednou se tam rozhodně podívám.

Munch-museet – pro umění znalé, které neukojí Munchův Výkřik v Národní galerii nabízí Oslo i samostatné Munchovo muzeum. Vstupné, narozdíl od galerie, není zadarmo, nicméně i tady můžete zažít atmosféru muzea, které bylo vykradeno. I tyto ukradené obrazy však Norové později našli…

Související články

• Oslo, sága pokračuje
• Dva dny v Oslu
• Krabička z Grónska
• Já nejsem nemocný, já jsem jenom Švéd
• Jak jsem objevil Bornholm