Nevím, jak to napsat. Ano, prostě nevím.

Už jsem si připravil fotku Jirky Paroubka a barona Prášila, chtěl jsem psát něco o tom, jak mi je ten člověk neskutečně nesympatický, jak ztělesňuje hádky, osobní útoky, urážky, nezodpovědnost, jednoduchost, nadutost, sebestřednost a všechno to, co se mi na politice nelíbí, jak mu nevěřím ani slovo a tak. Chtěl jsem taky psát o tom, že třeba i má kladné stránky, ale já je prostě vidět nechci. Možná bych i zmínil to, že ho docela i obdivuji, jak dokáže tu mojí nesympatii vydržet. Jak když ho někde zmerčím, jak se ta moje nesympatie koncentruje a vysílá velice negativní signály a ono to s ním ani nehne.

A pak bych napsal to samé o panáčkovi v modrém. Ať už se jmenuje Mirek, Pavel, Ivan nebo Petr. Absolutně neexistující odpovědnost před voliči, lhostejnost, arogance, debilní pravičácký úsměv na rtech a ochrana svých vlastních zájmů. Hra na nejnižší pudy, populismus. Předstíraná odlišnost od svých soupeřů, ale ve skutečnosti zcela stejné chování.

Ale psát o tom asi ani nemá cenu.

Skutečnost je taková, že máme problémy. Ovšem, jsou to evropské problémy. Jsou to problémy země s poměrně kvalitními výsledky, když přijde na předpokládanou délku života, gramotnost, vzdělání a životní standart. Ale jsou to problémy, které mi velice vadí. Korupce, bratříčkování, nezodpovědnost, lacinost, agresivita, neschopnost a tak dále.

A teď jsou volby. Jindy se  toho moc udělat nedá.

Běžte volit!

Nevěřte iDnes ani Haló novinám. A přemýšlejte u toho!

Související články

• Chlapíci v buřince
• Dobytí jižního pólu
• Dluhová krize – průvodce pro začátečníky – 0.1.
• Sbohem, moje zemičko
• Zatím jenom zpravodajsky