Prosklená knihovna nedaleko pobřeží s výhledem na staré město obehnané hradbami. Moc pěkná. Taková ta, do které bych chodil číst klidně i noviny nebo aspoň pít kafe a zírat z okna. Možná. Venku slunce, kačeny a racci, kousek nalevo dětské hřiště. Vedle mne Thomas a naše dvoučlenná česko – rakouská expedice Gotland právě odhodila velké batohy do šatny, koupila si kafe, nanuka a tak všelijak se sbírá z ranního vstávání, přesunu do přístavu Nynäshamn a následné tříhodinové cesty trajektem do Visby na Gotlandu.

A tohle jí v dalších třech dnech čeká:

Obejde celé centrum podél těch starých hradeb. Půjde chvíli z vnější strany, potom zase z vnitřní. Vyleze na pár těch věží a proleze několika branami. Sedne si na pobřeží a bude prohlížet probíhající běžce, procházející chodce, projíždějící cyklisty a prolétávající ptáky. Pak se vydá dovnitř, kde bude namátkově odbočovat do malých uliček a nakukovat za rohy barevných domů. Obhlídne zříceniny starých kostelů, bude stoupat do kopce, vyhlížet z kopce, sedět v botanické zahradě, fotit, nakupovat maso na grilování, grilovat maso na útesu nad mořem, stavět stan a spát ve stanu.

Ráno půjde na autobus, odjede s ním na druhý konec Gotlandu, přeplaví se trajektem asi jeden kilometr na ostrov Fårö, kde žil Ingmar Bergman a u jednoho z kostelíků je také pohřben, nebo tu o prázdninách docela často rozjímal Olof Palme, pak půjde po silnici a znovu si ověří, že Švédsko vážně není zemí pro stopování, když ji asi až po nějakých 6 kilometrech a řadě netečných švédských aut zastaví auto plné ulévajících se dánských astronomů z Kodaně, toho času na konferenci ve Visby a doveze je k pobřežním skalám zvaným raukar. Tam pak bude prolézat skály a šplhat po kamenech, sveze se s Dány zpátky ke hřbitovu s Bergmanem, projde se kolem moře a zakončí den nasednutím na trajekt a další nocí ve stanu na břehu moře.

Po ránu pak dorazí zpět do Visby, kde si pronajme starého passata kombi, naplní nádrž nějakými dvaceti litry naturálu a bude uhánět po pobřeží na jih ostrova, odtud směrem do vnitrozemí, navštíví nějaký ten gotický kostel, rybářskou osadu, vyfotí si koně a zjístí, že divadelní sezóna ve zříceném klášteru Roma teprve začne, protože fošny na jeviště se teprve stloukají dohromady. Poté auto zaparkuje, udělá znovu táborák, nají se, vyrazí na průzkum stmívajícím se Visby, nahlédne do sklářské dílny a do dalších oken, sklopí zadní sedačky v kombíku a na pár hodin usne, jelikož brzy ráno pak vrátí klíče od auta a nasedne na trajekt plný těch švédských ostrovanů a stráví v blízkosti jejich na patku nagelovaných vlasů a červených opileckých obličejů tři hodiny cestou zpět na pevninu.

FOTOGALERIE Z GOTLANDU (75 fotek)

Tohle všechno jí čeká, když sedí v té knihovně a zírá s nanukem na městské hradby. Ale to ta česko – rakouská expedice neví. Já, když teď ležím na gauči v Uppsale, to už vím, a proto o tom taky můžu napsat.

Škola skončila. Aspoň tedy pro mě. A bylo volno, peníze taky ještě nějaké zbyly. Tak jsme v pondělí sedli, rozhodli, zamluvili a zaplatili, vytiskli, a v úterý jsme už jeli.  Žádné závazky, hodně volna. Na plánování nebyl čas, což mě uvrhlo do nejistoty, protože bez alespoň nejasného náznaku plánu se cítím nejistý. Nikdo s tím nic neudělá, je to vyzkoušené a je to deformace. Ale i tak jsem ráno vstal, ve vlaku a na lodi jsem se to pak s průvodcem a mapou snažil dohnat. Pak nás loď vyplivla ve Visby a bylo to.

Gotland mě vážně překvapil. Tušil jsem, že bude pěkný, ale skutečně má očekávání překonal. Je to největší baltský ostrov a žije na něm něco přes 57 tisíc obyvatel. Kolem 22 tisíc pak v samotném Visby, které je jeho hlavním městem. A není městem obyčejným. S bohatou hanzovní historií zhmotněnou třeba těmi mohutnými zdmi kolem města chránícími zájmy německých obchodníků, zachovalým městským jádrem a množstvím zřícených kostelů je Visby jedním z nejhezčích měst, které jsem kdy viděl. A nejsem sám, komu se líbí. Souhlasí se mnou i ti kravaťáci z Paříže, kteří Visby zapsali na svůj seznam UNESCO.

Konec května je pak zřejmě ideální čas pro návštěvu, kdy je už docela teplo a úzké uličky ještě nejsou zahlceny davy německých důchodců a švédských rodin s dětmi. Přestože se Švédsko nezdá, i zde mají nějaké ty písečné pláže a během léta je Gotland typickou švédskou prázdninovou destinací. Lidé tam proudí z Nynäshamnu a Oskarshamnu, které jsou s Visby spojené pravidelnými trajekty, plují tam soukromými loděmi a mohou tam i přiletět letadlem. Až se pokochají městem, vydávají se na pláž nebo někam na venkov. Venkov je takový hodně podobný tomu našemu. Pole, louky, sem tam les, malé vesnice, kostel, kostel, kostel. A hodně ovcí. Jsou tam taky krávy a koně, ale těch ovcí mají nejvíc. Všude taky inzerují prodej ovčích kožešin.

Poměrně hustá silniční síť – 1200 km – a půjčovny aut tyto přesuny z místa na místo pak ulehčuje. Ostrované mají také hromadnou dopravu, ale je poměrně drahá a při srovnání s cenou auta se příliš nevyplatí. 250 SEK na 24 hodin plus něco za benzín je celkem příjemná cena. Nejvyšší bod ostrova – 82 m n.m. – a množství půjčoven pak doslova vybízí k cyklistice. Tentokrát jsme se k tomu ale nedostali.

Co je na Gotlandu zajímavé jsou kostely. Jsou totiž všude. Taková hustota se jen tak nevidí. Jsou buď románské, nebo gotické a ukazují, jak ostrov kdysi neuvěřitelně bohatl a prosperoval. Ačkoli jsou některé zřícené, většina je funkční a rozhodně stojí za návštěvu. Rybářské osady na pobřeží také potěší. Kolem se pasou ty ovce, přežvykují krávy, kolem silnic se táhnou kamenné zídky a po cestách se prohání cyklisté.

Ideální.

A co přidává další body je ochota místních poradit a pomoct. Snad proto, že tam půl roku nikdo nezavítá, je tam tma, prší a fouká vítr, nebo třeba proto, že jsou docela rozumní. Nevím. Příjemné drobnosti jako doplění vody do lahve a celodenně otevřené záchody bez jakéhokoli dozoru mě v téhle zemi už nijak nerozhodí. A když ještě několik dní před tím hokejisti z vaší země porazí hokejisti z jejich země, a to tak, že dají vyrovnávací gól 7,5 vteřiny před koncem třetí třetiny, tak se téma na rozhovor určitě najde. A gratulovalo mi docela dost lidí. A já jsem děkoval, protože si myslím, že jsem při finále dost neohroženě seděl na sedačce, bruslil do kuchyně a zpátky, tak si to jistě zasloužím.

Já jim pak zase gratuloval k tomu, jak to tam vypadá a jak se k tomu chovají.

Takže, sbalte si batoh a vyražte na Gotland, litovat rozhodně nebudete! Já se tam rozhodně vrátím.

FOTOGALERIE Z GOTLANDU (75 fotek)

Související články

• Rok na Uppsala Universitet, rok v Uppsale, rok ve Švédsku, II. část
• Sthlm
• Jak jsem objevil Bornholm
• Ze střechy opery
• Asimilace v bílém táboře