Hudba a pestrý klip s labutí, žábou, poletujícím andílkem a královským palácem ve Stockholmu v televizi. Vlezlá hudba. Kýč. SVT1. První kanál švédské televize. Přímý přenos ze střechy královské opery. Pod střechou hrají Turandot, na střeše stojí tři vyfešákovaní moderátoři. Zítra se vdává korunní princezna Victoria, tak proto. Victoria a Daniel. Daniel a Victoria. Jsou všude a nejde jim utéct. Někteří šílí, jiným to je jedno. Mě to spíš otravuje. Ne teda tolik, jako ty trumpety na afrických stadionech, ale když už zapnu po několika měsících televizi, nechci pořád koukat na ten královský úsměv. A je jich tam víc: dánská královna Margrethe, norský korunní princ Haakon s ženou, nějaký Japonec, princ Edward, belgický královský pár prý přijede až zítra (asi řeší rozpad svého království), finská prezidentka Tarja Halonen s mužem a všichni si postupně chodí potřást rukou s premiérem Reinfeldtem, který vypadá jako Mr. Proper a který společně se svou ženou pořádá slavnostní večeři. Úplný zástup tučňáků s motýlky. I Mona Sahlin, která se s ním před pár dny hádala v parlamentu, jak to šéfové dvou největších politických stran vždycky dělají, se usmívá a potřásá mu rukou. Nizozemská královna Beatrix a vlastně všichni ti degenerovaní panovníci s modrou krví, kteří za pár generací budou mít tak tlusté rty jako Habsburkové za zenitem, jsou tam. A SVT1 je u toho. A proto to vidím i já.

A najednou střih a Reinfeldt je na střeše s fešákem a fešák se ho ptá, jaký bude mít zítra smoking. Reinfeldt se směje a ptá se, jak má jako popsat smoking. Je prostě pěkný, říká. Reinfeldt má u mě bod. Pak ale pokračuje a tvrdí, že se mu ten humbuk kolem Det kungliga bröllopet, jak se ona královská svatba švédsky nazývá, velmi líbí. Tím u mě ten bod hned ztrácí. Fešák cituje průzkum mezi lidmi. Sedm z deseti Švédů si myslí, že je naprosto ok, když Victorii dovede k oltáři její otec Carl Gustav. Já si taky myslím, že je to docela ok, stejně tak, jako by bylo ok, kdyby si to jeden z páru zítra v kostele rozmyslel a odběhl s pláčem a později vysvětlovat, že se ještě necítí připraven/a. To by bylo možná i víc než ok. To by se mi líbilo. Ale to se asi nestane, protože na letišti na Arlandě prý visí velký plakát Stockholm – City of Love, obchody jsou plné hrníčků a talířů s budoucími novomanželi a rekonstrukce jejich budoucího sídla Haga slott už stála neskutečné peníze. Stejně jako celý několikadenní festival švédské radosti. A já vzpomínám, že jsem nedávno zahlédl rostoucí skupinu požadující, aby zároveň s Carlem Gustavem držícím Victorii, přišla k oltáři Danielova matka a tam ho předala své budoucí snaše a královně. Rovnost totiž musí být. Jak švédské.

Ale ať už to zítra dopadne jakkoli, buďte rádi, že tady teď nejste. Trocha naivity na závěr: zrušit bulvár, zrušit království.

Související články

• Rok na Uppsala Universitet, rok v Uppsale, rok ve Švédsku, II. část
• Sthlm
• Pět deka, deset deka, dvacet deka, třicet deka, kilo chleba, kilo cukru
• Stockholm
• Zcela zbytečná informace