Na kole, autem, vlakem, letadlem či lodí

Uppsale se přezdívá město kol. Nikoho jsem to sice neslyšel říkat, ale někde jsem to četl. Ať už jí ale budete důvěrně oslovovat jakkoli, na kola určitě narazíte. Jsou všude. Černá i barevná. Pěkná i škaredá. A vy si jedno z nich kupte. Bez kola to nejde, protože až s nákupem kola se stanete člověkem. Uppsala je rozlohou poměrně malá a s kolem se sžijete natolik, že naprosto zapomenete na přecpanou křižovatku na Vypichu během ranní špičky na Praze 6 a na podobné věci spojené s hromadnou dopravou. Ta v Uppsale sice také existuje, ale studenti ani civilisté ji téměř vůbec nepoužívají. Cyklisté mají totiž naprosto ideální podmínky. Cyklostezky, občas samostatné, většinou sdílené s chodci, protínají všechny městské části a řidiči, sami většinou také cyklisté, které nějaké vyšší a neovlivnitelné důvody donutily usednout za volant, s cyklisty přejíždějícími silnici tak nějak počítají. Stojany vykukují za každým rohem, ale kvůli počtu kol je na jistých místech docela složité najít volné místo. A ještě složitější je pak to své kolo v džungli ostatních dvoukoláčů najít. Především pak u vlakového nádraží, městské knihovny a kolem řeky je to občas vskutku problém. Uppsala je placka bez větších kopců, chodníky i třeba výjezdy z kruhových objezdů mají snížené obrubníky a jezdit na kole je prostě naprosto jednoduché a bezpečné.

Pokračování návodu na přežití Uppsaly, první část zde.

Vlastnit kolo již tak bezpečné není a rovnostářské myšlenky ve stylu „moje kolo někdo ukradl, tak já ukradnu zase tvoje“, se v Uppsale prosadily velmi vydatně. Dobrý zámek je nutností. Ani teoretická poučka se snížením atraktivnosti lupu pro zloděje – ať už výstřední barvou, nebo vizuální odpudivostí – nefunguje vždy. Je noc. Vypito pár piv. Kolo nikde. A student bere, co je po ruce. Je prostě lepší s případnou ztrátou počítat a žádný hluboký vztah se svým kolem nebudovat. A když už vaše kolo zmizí, můžete si koupit nové, nebo…

Pokud se rozhodnete pro nákup, můžete se porozhlédnout po všudypřítomných nástěnkách, které jsou plné inzerátů nebo zajít do nějakého z cykloobchodů. Cena kol krásně respektuje ekonomický zákon nabídky a poptávky a neustále se pohybuje. Na začátku semestru je nejvyšší, postupně pak klesá, aby se v určitý moment zase zvedla. Ekonomie v praxi. Když seženete kolo za 500 SEK, můžete si gratulovat, ale cena kolem 700 SEK je zcela normální. Nedoporučuji kupovat úplné vraky s osmou vpředu i vzadu, pohybujícím se sedlem a jednou rychlostí, přeci jen totiž na tom kole nějaké ty kilometry najezdíte. U cykloobchodů, ale vlastně i jinde ve městě, jsou pak veřejně dostupné pumpy a pumpičky na kolo, což je hodně praktické. Vyplatí se také natrénovat lepení či výměnu duše a podobně primitivní úpravy kola. Cykloobchody rády spoléhají na nešikovnost a hloupost studentů a ceny za tak jednoduché úkony jako je zalepení duše trvající deset minut jsou celkem vysoké. A jestli máte obchodnického ducha, můžete si tím i přivydělávat.

Co se dopravování po Švédsku týká, připravte se na to, že je poměrně drahé. Ceny se však výrazně liší v závislosti na druhu dopravy a také na době zakoupení jízdenky. Nejlevnější jízdenky jsou ty autobusové zakoupené s dostatečným předstihem. Vlak vyjde o něco dráže, ale vždy záleží na konkrétní situaci. Cena jízdenky z Uppsaly do Stockholmu, což je nějakých 60 kilometrů, se pohybuje od 50 SEK do 80 SEK pro studenty, pokud máte štěstí, seženete i za 40 SEK, ale to doopravdy jen výjimečně. Při přesunech po Švédsku počítejte s tím, že jsou dlouhé. Ne náhodou Švédi počítají vzdálenosti na míle, které odpovídají 10 km. Pokud se tedy zeptáte Švéda na vzdálenost, ujistěte se, že oba mluvíte o stejných jednotkách. Mattia a Peter by mohli vyprávět, když se z pohodlné dvouhodinové procházky lesem po cestě se směrovkou s číslem 2 vyklubalo nouzové přespávání kdesi uprostřed ničeho po doplnění rovnice 2 = 20 km, nikoli 2 km.

Vcelku levně vyjde pronájem auta, obzvláště pak ve skupině se výlet autem rozhodně vyplatí a je tím nejlevnějším možným způsobem dopravy. A co by to bylo za zážitek, kdybyste si alespoň jednou nezařídili Volvo. Vzhledem k velkým vzdálenostem není ani letadlo příliš exotickým dopravním prostředkem. Je samozřejmě dražší, ale pokud zakoupíte letenky dříve, nepoloží vás to. Obzvlášť pokud se chcete vydat na úplný sever, který je po zemi dostupný mnohem hůře. A jestli mám být úplně vyčerpávající, chybí mi snad jen lodě, ale ty se používají především při alkoholových přejezdech Baltu. Těmito trajekty se v zimě dostanete za velice příznivé ceny do finských Helsinek a Åbo (chcete-li to finsky tak Turku), estonského Tallinnu, případně do lotyšské Rigy. Vzhledem k nízké poptávce se mimosezónní lístky dají pořídit za cenu levnější než je cesta z Uppsaly do Stockholmu!

Poznávat Švédsko, případně celý region Skandinávie jednoznačně doporučuji, protože to není právě nejobvyklejší turistická destinace českých turistů, a to ji dělá lehce výjimečnou. Dojem výjimečnosti pak dotváří samotná krajina, která dokáže nebezpečně zaútočit i na city takového cynika jako je autor těchto řádků. Pokud bych se měl omezit pouze na Švédsko a vypsat nějaké cíle, které byste rozhodně neměli minout, zmínil bych jednoznačně Stockholm, ostrov Gotland, provincii Dalarna a pak naprostý sever, totiž Laponsko, které mi ve sbírce sice zatím chybí, ale na něj řada určitě přijde. Jih Švédska, konkrétně kraj Skåne, je také velice zajímavý, ale neubráníte se tam pocitu, že je to tak nějak podobné té staré dobré pevninské Evropě. Je to taková rovina, louky, pole a krávy, ale zase pěkná rovina, louky, pole a krávy. Sever je zajímavější. O cestování horkovzdušnými balóny a pohledu na Švédsko z koňského hřbetu nemám zprávy.

Uppsala v proměnách roku

Když přibližuji Švédsko, nemohu se vyhnout i takovému nudnému tématu jako je počasí. Nechci se příliš rozepisovat, protože o počasí se bavím jen velice nerad, ale pár řádků utrousit musím. Pohled na mapu napovídá, že Švédsko přeci jen leží o pár kilometrů severněji, zároveň z té mapy ale i vyplývá, že je Švédsko ohromná země (pokud se odečtou Rusko s Tureckem, jsou v Evropě větší pouze Ukrajina, Francie a Španělsko). Tudíž jsou rozdíly mezi severem a jihem Švédska značně veliké. Stejně tak rozdílné jsou i západní a východní část země. Vše je dáno blízkostí moře, nadmořskou výškou krajiny, reliéfem a dalšími faktory, které jsem se kdysi učil s Mgr. Popelářem při hodinách zeměpisu. Když přijde zima, je pravděpodobné, že to poznáte velice rychle. Uppsala neleží přímo u moře a nachází se v jižní polovině království, tudíž by sněhu v zimě nemělo být zase tolik. Nicméně jsem se právě dostal k hlavnímu problému psaní o počasí, nic totiž není pravidelné a počasí se neustále mění. I přes logiku výše zmíněnou jsem totiž ve sněhu dobré tři měsíce projezdil. A sněhu bylo sakra hodně. Ani taková ranní květnová chumelenice není nadpřirozeným jevem.

Mnohem větší problém než sníh může být vtíravá tma. Teprve po zimě strávené ve Švédsku jsem plně pochopil, proč se Švédi tak rádi učí španělsky, do pozdního léta vysedávají na lavičkách rozesetých i na těch nejabsurdnějších místech a se zavřenýma očima pózují na slunci a s prvními paprsky znovu prchají ven a nakupují nanuky. Vyhřívají se a užívají světla. Tma je totiž doopravdy nepříjemná, a přestože Uppsalu doopravdy nepostavili na severu země, v prosinci slunce nad obzorem po třetí hodině odpolední rozhodně nenajdete.

A když je venku tma, tak se vevnitř pije. Pije se pivo, díky čemuž Česká republika poměrně úspěšně zakotvila v podvědomí průměrného Švéda, ale především pak tvrdý alkohol. A hodně. Na veřejnosti si to sice víceméně nikdo nedovolí, ale v soukromí, případně v hospodách a klubech to pak stojí vážně za to. Mýtus o prohibici je doopravdy jen starým švédským mýtem a bájí, nicméně omezení na konzumaci a především prodej alkoholu jsou pro Čecha docela zarážející. Veškeré nápoje do obsahu 3,5% alkoholu se mohou prodávat v obyčejných obchodech, vše silnější pak jedině v hospodách nebo speciálních obchodech zvaných Systembolaget. Tento státní monopol prodeje alkoholu má společně s poměrně vysokou cenou za cíl alespoň částečně regulovat konzumaci. Nemyslím si, že by příliš fungoval. Kdo pít chce, ten si cestu najde. Vysoké ceny alkoholu se pak promítají do popularity zájezdů do Pobaltí a pašování alkoholu z pevninské Evropy. Navíc je u pijícího Švéda docela vysoká pravděpodobnost, že se své rozhodnutí napít se bude snažit dotáhnout až do zdařilého konce, aby si to zase pár dalších dnů pamatoval. Pokud Švédi pijí, tak u toho i dost hlasitě mluví a velice rádi si i zazpívají. Přípitky, tleskání, zpívání, vstávání, sedání, plácání, pískání, tak vypadá švédský tvor v hospodě. Na druhou stranu je s nimi pak aspoň trochu sranda.

Drobnosti na úplný závěr

Uppsalu, případně celé Švédsko si rozhodně užijete. Jakým způsobem to bude, to je úplně na vás. Pár rad. Nedělejte velké plány a nebojte se je měnit. Příležitostí je spousta a soustředění se na jednu konkrétní věc jistě způsobí propásnutí jiné, možná i zajímavější. Nebojte se třeba domluvit odpolední grilování v čase semifinále mistrovství světa v hokeji. Propásnete sice epické vítězství Čechů nad Tre Kronor proslavené Zárubovou „rachnakachna to to letělo“, ale třeba se místo toho pokocháte pohledem na finské ruce vytahující z kabelky telefon, který nevyjel z pásů továrny Nokia, a dozvíte se, že někteří Finové tajně kupují i jiné mobily. Snažte se udělat každý den něčím speciálním. Když bude mrznout, zajděte si do půjčovny pro brusle a vydejte se projet po jezeře. U Uppsaly je obrovské Mälaren, po kterém se zdatný bruslař doplazí až do Stockholmu. Pusťte se do objevování švédských vynálezů a firem, stáhněte si tedy Spotify a ručím vám, že se na tomto programu streamujícím hudbu stanete závislým, zajděte si do IKEA, zajezděte si v tom Volvu nebo zkuste další značku Saab (ani jedna už jen tak mimochodem není švédská, Volvo patří Číňanům a Saab Nizozemcům), i to tričko v H&M si můžete koupit. Stavte se na utkání florbalové ligy, podívejte se na bandy hokej a obouvejte tenisky, abyste si šli zaběhat do Stadsskogen, tedy do Městského lesa. Připravte se na fronty, které jsou mnohde zpestřeny dalšími frontami na lístečky s pořadovým číslem, a třeba si sežeňte pár Španělů, Němců, Švédů a Turků, oblékněte tričko se lvíčkem na prsou a běžte si kopnout do balónu.

Související články

• Rok na Uppsala Universitet, rok v Uppsale, rok ve Švédsku, I. část
• Něco pro zasmání
• Pět deka, deset deka, dvacet deka, třicet deka, kilo chleba, kilo cukru
• První řádná investice
• První modro-žlutá vlaštovka, další budou následovat