Slavia prohrála, ale slávistky byly mnohem hezčí. Přesněji č. 2 Raková Adéla a č. 7 Romanczinová Agáta. Ty byly úplně nejhezčí. Č. 2 Raková Adéla pak byla ještě o něco hezčí. Z hostujícího celku bych vyzvedl alespoň č. 19 Tobiášovou Luciu.

Abyste mne pochopili, rezignoval jsem na návštěvy sportovních utkání za účelem sledování dobrých výkonů a pohledné hry. Nebylo to rozhodnutí ze dne na den, ale dlouhodobý proces, během kterého jsem zjistil, že termíny jako dobrý výkon a pohledná hra se v českém prostředí prostě nevyskytují. Tudíž jsem změnil strategii, nestydím se za to a směle to přiznám, i když vím, že feministky ze mne radost mít nebudou a možná se stanu terčem jejich krvežíznivé kampaně. Teď už preferuji sport dámský a zajímají mne především samotné aktérky zápasů. Jak skáčou, běhají, driblují, kopou, hází a tak vůbec, jak se pohybují. Tak to prostě je.

Ale než pokročím ve výkladu, udělám krok stranou.

For my wife, Mary. Tak začíná kniha, kterou jsem nedávno dočetl. Hodně knih, které jsem kdy četl, mělo na začátku věnování a mně to přijde milé. Autor tím ukazuje, jak mu záleží na svém okolí, děkuje tím dotyčné/mu, která/ý má ve vzniku knihy prsty a tak vůbec šíří dobrou náladu.

Vzhledem k tomu, že já knihu žádnou psát nehodlám, nezbývá mi než věnovat pouze článek. Nikdy jsem to takhle explicitně neudělal, je tedy nejvyšší čas. Ondřeji Svobodovi. Ten se totiž na vzniku článku podílel. Ondra je můj soused přes strop a také spolužák. Pochází z Vyškova, který je podle něj na Moravě. Ve Vyškově mají největší trojúhelníkové náměstí v republice a vůbec jim nevadí, že jiné trojúhelníkové náměstí v republice neexistuje. Pak tam mají dinopark, ke kterému prý jezdí vláček. A nominaci na šéfa ČSSD za okres Vyškov získal Bohuslav Sobotka. To jen tak pro pořádek, ať všichni víme, na čem jsme.

Ondra je docela fajn, jen má pokřivený světonázor, když všem vykládá, jak by bylo krásně, kdyby světu vládla Velká Británie, nejlépe pak s Winstonem Churchillem v čele. Ondra přečetl o Winstonovi snad všechny knihy, které o něm byly napsány, a občas ho podezírám, že snad zná i ty, které ještě napsány nebyly. Díky Ondrovi například vím, že Winston choval ve svém rybníčku kapry, což je informace, bez které bych nemohl fungovat. Tudíž ji šířím dál, abyste i vy mohli v klidu chodit po tomto světě.

Ondra se na tomto článku podílel takto:

když se tak dívám z okna, tak zjišťuju, že u mě (opět a znovu) zvítězila pohodlnost, takže raději, než se trmácet tramvají za slávistkama, půjdu dřív do postele

Takhle mi odpověděl, když jsem ho lákal z modelu Spojeného království, který si vytvořil ve svém pokoji, do ruchu velkoměsta a za tělesnou kulturou v podobě dámské házené. A on se nedal, tak jsem musel sám, neměl jsem se s kým bavit, a proto jsem ve volných chvílích zapisoval poznámky.

Ale zpět k tomu dámskému sportu. Házená. Je to tvrdý sport. Hrajou ho tvrdé holky. Nejvyšší úroveň u nás znamená česko-slovenská liga. Což obnáší vyvěšené vlajky na stadionu a státní hymny před začátkem, což je milé a vůbec nijak nevadí, že první hrají tu slovenskou. Přináší to také velké cestování a člověk si může s trochou nostalgie uvědomit, jakým bychom bývali byli velkým státem. Nebo lépe, jakým bychom bývali byli dlouhým státem.

Právě až z úplného konce civilizace přijelo hostující družstvo, tým Michalovců. Iuventa Michalovce. Hrála první Slavia proti druhým Michalovcům. Ta nejkvalitnější házená, řekl by divák hledající dobrý výkon a pohlednou hru. Hosty přivítala velmi skromně zaplněná hala v pražských Vršovicích, kterou se snažily, pokud se to tak tedy dá vůbec nazvat, zkrášlit rozvěšené reklamní bannery. Ondřeji Svobodovi. Jeden z nich hrdě nesl nápis: Vyškovské pivo. Netuším proč.

Č. 2 Raková Adéla hrála, č. 7 Romanczinová Agáta seděla na lavičce. Adéla běhala na křídle, ale na vzdálenější straně od tribuny. Tmavovlasá, drobná, běhala velice sympaticky. Agáta, také tmavovlasá a drobná, zase sympaticky seděla. Byly tam i ostatní, které se celkem mydlily, každou chvíli ležela nějaká na zemi a přibíhal masér s kouzelným sprejem, který vždy přemění svíjejícího se sportovce v opět fungující stroj, a sáčkem s ledem. Slovenky od začátku vedly, což nade mnou sedící Slováci kvitovali. Říkali něco jako: „Na to, že hrajú venku proti súperi, ktorý ještě neprehrál, tak je to dobré.“ Možná to říkali trochu jinak, ale problém je u mé slovenštiny. Rozumím všemu a občas se dokonce sám odvážně pouštím na tenký led a pár vět prohodím, ale slovensky umím spíš jenom koukat. Takže já si myslím, že to řekli nějak takhle a pochopit se to snad dá. Navíc měli pravdu. Slavia vážně ještě letos neprohrála. Kromě pravdy měli ti Slováci i saka. Jeden pracoval na ambasádě.

Zatímco č. 2 Raková Adéla pořád sympaticky běhala a č. 7 Romanczinová Agáta sympaticky seděla, atmosféra v hale byla taková mdlá. Sem tam se někdo ozval Sla-vi-a. Ten z ambasády reagoval Iu-ven-ta. Jeden z diváků zafoukal do jakési trubky a pak byl zase chvíli klid, kdy jsem mohl nerušeně sledovat sympaticky pobíhající č. 2.

Michalovce si udržovaly náskok i ve druhé půli, kdy se č. 2 přesunulo hned pod tribunu, což se mi líbilo. Sice ne tolik, ale líbily se mi také slovní výměny v publiku. Iuventa přestřelila. Reakce: „Tam může.“ Slavia přestřelila. Reakce: „Tam môže.“ Dvě minuty před koncem se č. 2 konečně prosadilo. Náskok z pravého křídla a první gól. Hurá. Snížila na rozdíl jediné branky a hledištěm se strhl pokřik: „My chceme gól!“ Slováci odpověděli: „Dajte jim, keď ho chcú!“ A Slovenky je poslechly, daly další gól a vyhrály.

Já byl ale i tak spokojený. Ondřeji Svobodovi. Příště bys měl jít taky.

DHC Slavia Praha – Iuventa Michalovce 28:31 (13:15)

Diváků: 120

Související články

• Jak si Švédi chvíli věří, chvíli nevěří, a jak o tom říct Čechům
• Mezi eskymáky
• Lví silou, vzletem sokolím
• Žabák a basketbalistka
• “Ale derby je derby”