In: Erasmus| Mezi řádky
12 Bře 2010Au, malému Eriku Johanssonovi se lehce zkřivil úsměv. Právě se vrátil ze školy, složil na zem tašku plnou učebnic a lehce ho při tom píchlo v zádech. 70. léta, kdesi ve Švédsku. Erik chodí do druhé třídy a víc než mírně bolavá záda ho zajímají kamarádi Karl a Lars, kteří na něj čekají na ulici [...]
In: Erasmus| Mezi řádky
5 Bře 2010Čtvrtého března, lehce odpoledne, Uppsala, vlakové nádraží. Před chvíli jsem prokličkoval zasněženým městem, zaparkoval kolo do jednoho ze stojanů a teď už sedím ve vlaku. Takový obyčejný vlak. Pendluje mezi Uppsalou a Stockholmem. Venku je zima a fouká vítr. Dost. Předek lokomotivy je pěkně namrzlý. A v Baltu zamrzají velké trajekty i menší ledoborce, které [...]
In: Mezi řádky
3 Led 2010Vypadá to vcelku děsivě. 2010. To je 20 a 10. Mně je 21 a bude 22. Začínají desátá léta. Zní to divně a čeština se tomu dost brání. Švédi mají 2010-talet, angličtina zase 2010s. A já jsem zase v Uppsale a budu tu mluvit i anglicky. Je neděle a tma. První neděle roku 2010. Asi kilometr [...]
In: Mezi řádky
23 Čer 2009Pokud nějaký bloger nazve svůj článek „Dny plynou“, případně zapojí svoji bujnou představivost a neskutečnou fantazii a oznámí všem, že „Čas ubíhá“, zvedá se ve mne zlost. Je to nenapravitelná zhůvěřilost, přesvědčivý důkaz pohrdání čtenářem, zatěžování celosvětové sítě a autor se v mých očích nebetyčně domáhá virtuálního zákazu, odsouzení a, ano, snad i veřejného ostouzení a [...]
In: Mezi řádky
6 Kvě 2009V naší rodině máme spoustu zvyků. Taťka pečlivě a do zákrytu zarovnáná nad kuchyňskou deskou zavěšené nože s naběračkami, sestřička dokáže téměř dokonale zaplnit podlahu svého pokoje všelijakým oblečením, děda se při jakémkoli hovoru obratně přiblíží k tématu spotřeby vody ve svém bytovém domě (shodou okolností to jsou oni, kdo jí spotřebuje nejvíc, což babička [...]
Vím o zelené kravatě toho klučiny u dveří. Brčálově zelená. Žábově zelená. Pustil nás do divadla. Poloplné hlediště Divadla ABC. Třikrát zazvonilo a byla tma. Chvíli. Ale byla. No a pak opona povolila, rozjela se do stran a přišly stíny. Hledal jsem ten jeden stín. Měl mít dva černobílé flekaté psíky na uších, ale nedorazil. [...]
První tóny dětské písničky opustily reproduktor malého kazeťáku. Stojím v kruhu maminek. Každá v rukou dítě, já držím taky jedno. Elča a já na hodině hudebky. Rok a měsíc a už to do ní perou. Dětské knížky, hračky, říkanky a muzika. Rozvoj dítěte po všech směrech. Jak ta bude všestranná.
První tóny tedy plní místnost plnou [...]
In: Mezi řádky
12 Led 2009Přiznávám se k závislosti. Veřejně. Závisím na Spider Solitairu. Podléhal jsem několik let, teď jsem, zdá se, definitivně ztracen.
Hraju pořád. Hraju dlouho. A vůbec mi to nejde. O to víc ale hraju.
Takhle to začíná.
Takhle pokračuje.
A takhle to končí.
Odehrané hry: 410
Vyhrané hry: 16
Procento výher: 3%
Bída.
Tečka. (Míchají se karty a začíná se rozdávat.)
In: Mezi řádky
19 Pro 2008Před pěti hodinami jsem si uvařil čaj. Obyčejný, sáčkový Milford. Červený pomeranč / Červený pomaranč, s vitaminem C / s vitaminom C. A před chvílí jsem se jím opařil. Po pěti hodinách. Leták nelhal. “Nápoj vydrží teplý minimálně šest hodin.” Po pěti byl sakra teplý.
Mohl za to
Sigg Basic Line 0,75 l. Moje nová termoska. [...]
„Dobrou noc!” Odcházel z divadla a odpověděl na moje „Na shledanou”. Za chvíli jsme ho viděli sedět za volantem stříbrného Mercedesu. Jsem automobilový barbar. Ale úplně špatné a škaredé auto to nebylo. Vavrocha nechal v šatně. Ota Plk ve svých rolích přežíval. Zdeněk Svěrák nikoli.
Tmavý kabát a baret. Právě skončil Záskok, my oblékli své bundy [...]
Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.
Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.