Archive for the ‘Můj mikrosvět’ Category

Měl jsem kamaráda.
Už ho nemám.
Život je sem tam krutý.
Pamatuju si ho šlapajícího po pěšině, když si zkracoval cestu ze studentských kolejí do centra Uppsaly.
„Hey, are you heading to Engelska parken?“ zrychlil jsem krok, dostal se na jeho úroveň a zeptal jsem se ho. Uppsala byla téměř celá prázdná a bylo velice pravděpodobné, že ten neznámý [...]

Nedávno jsem něco slíbil. Netuším, co to bylo. Muž oblečený v postroji nebezpečně připomínajícím červenou karkulku chvíli poté, co ji už lehce natrávenou vytáhl myslivec z vlkova břicha, pronesl jakousi latinskou formuli. Já řekl slibuji a on mi vložil do ruky modrou rouru. Je v ní ukrytý diplom a přehled českého vzdělávacího systému, jehož několik schodů jsem už [...]

Už spí.
Bezpečně.
Umytá. Zuby vyčištěné. Čisté pyžamo. Chrápe.
Modelovali jsme dinosaury. Tedy, ona po mně chtěla, abych pro ni vymodeloval dinosaury. Já řekl, že je dinosaurus moc složitý. Ona se zeptala proč. Takové věci čtyřleté nedokážu vysvětlit, tak jsem navrhl, že vymodeluju, nějaké dinosauří jídlo. Udělal jsem tučňáka. Ona ho vzala do ruky a řekla, že to [...]

-          Když vidím pexeso s vlajkami.
-          Když vyhazuju reklamní letáky.
-          Když si otočím peřinu studenou stranou dolů.
-          Když se dívám na blesky.
-          Když jedu na letiště.
-          Když mne někdo objímá a usíná mi při tom na rameni.
-          Když napíšu článek a mně samotnému se líbí.
-          Když se ke mně dostane míč.
-          Když někdo pořád jenom nemluví, [...]

To nalevo je přiblblý pravičácký úsměv a je k nalezení třeba na oficiální stránce české vlády - 
www.vlada.cz.
Primátor Brna podvádí s diplomovou prací, ministr dopravy uplácí své ovečky, kterým to dlouhou dobu nevadí, aby se po půl roce ozvaly, ministr obrany utrácí státní peníze a dělá si z ostatních srandu, ministr financí vyhrožuje novinářům, ministr životního prostředí je [...]

Švédsky: Alla dessa dagar. Česky: Všechny tyhle dny. Tak se jmenuje
blog švédského ministra zahraničí Carla Bildta. Carl píše skoro každý den. Často i několik postřehů denně. Celkem žasnu, jak to všechno zvládá. Jednou zaplní elektronický prostor z ministerstva ve Stockholmu, pak po diskuzi s komisařem pro energetiku z Bruselu, nakonec třeba z letadla do Budapešti. Všude je, o [...]

Ležím na terase u svého pokoje. Je teplo, svítí slunce a na stromech se ptáci usilovně snaží vytvořit kýčovitou scenérii prvních březnových dnů. Čtyři metry pode mnou je zelená zahrada. Aby byl kýč dokonalý, chtěl bych zahlédnout veverku. Nikde ale není, mrcha zrzavá. Život není nikdy naprosto dokonalý. Místo veverky jsem ale na posteli na [...]

Omrzal jsem na peróně plzeňského autobusáku. Krok vpřed, vzad, raz a dva. Pak zase do strany. Nebylo o moc líp, ale zařekl jsem se, že tu bundu stejně nevyndám. Tvrdší než kámen. Navenek. Charakterový defekt rodiny Pokorných.
Stanoviště číslo 8. Pata, špička, poskok, přeskok. Zima. Hlouček lidí tam postával se mnou. Přicházeli další a další, pak [...]

Stávají se na tom našem světě různé věci. Občas jsou velké, někdy malé. Sem tam významné, jindy nedůležité. O všech by se ale dalo psát. Daly by se popsat stohy papíru a vypsat balíky tužek. Jen kdyby se člověk dokázal správně vyjádřit, kdyby uměl přetavit svůj vnitřek do písmen, slov a vět. Do odstavců a [...]

Nejsou to dny, jsou to jen chvíle. Je to jen občas, ale vadí mi to. Občas si připadám jako exponát na výstavě těch nejexotičtějších endemitů. Sedím za palisádou ledově železných tyčí, drbu se ve vlasech, ze kterých padají zbytky lupů, strniště na tvářích, požírám pomeranč a kolem chodí lidé. Známé tváře, některé jsem dlouho neviděl, [...]


Ondřej Pokorný

Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.

Pokyweb

Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.

Fotogalerie

    BryggenVigelandův parkBrann BergenCentreAlko... try to guess?Gamla UppsalaTwo girls in the gateKoloNárodné...FantomasStorvreta Fan-shopPitchSecret signalGuard and an extraordinary polished helmetDetail radniceStortingJaponky, Pilsner Urquell a Aiguille du MidiVikingská loď
  • Ondřej Pokorný: a tý bych si právě velice rád zbavil. nevíš o nějaký vdově-miliardářce?:) [...]
  • Martin: Já osobně ve druháku, ve třeťáku taky nečetl starší literaturu...ale ve čtvrťáku už ně [...]
  • Oli: Nejistou budoucnost máme všichni, tu ti nikdo neukradne :) [...]
  • Bara: Nevim, jeslti se Jirkovi nekdy bude hodit znalost 30 knih, ale slohovou praci a didakticky test over [...]
  • Ondřej Pokorný: Tak Češi to nezvládli ani s Makedonií. Ale je fajn, že se nevymlouvaj na rozhodčí, na smůlu, [...]