*16.02.1988 – Litomyšl

Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.

Kontakt

trvalé bydliště: Vysoké Mýto, Česká republika
přechodné bydliště: Praha, Česká republika
web: www.pokyweb.cz
mail: ondy.pokorny@gmail.com
Skype: pokornas88
tel: +420 605 00 22 46

Moje čtyřka

knihy: Jerome Klapka Jerome – Three Men in a Boat, Zdeněk Jirotka – Saturnin, Erlend Loe – Naiv. Super, George Orwell – 1984
města: Praha, Stockholm, Vysoké Mýto, Visby
pití: voda, Svijanský Máz 11°, Nøgne Ø Imperial Stout, Rulandské šedé
zmrzlina: višňová, stracciatella, čokoládová, jogurtová

Ondra o Ondrovi

Narozen 1988 v Litomyšli, ve Vysokém Mýtě totiž malovali. Ve Vysokém Mýtě jsem pak alespoň vyrostl. Nejdřív ve velkém bytě v podkroví, poté v rodinném domku s vlastním pokojem a zahradou kousek od nádraží. Rodiče střední třída, oba střední škola, a pak škola života. Jsem jejich nejstarší dítě. Stejně jako moji o dva roky mladší sestru se mne rodiče pokoušeli rozvíjet ve všech směrech. Jen hudebně to dost podcenili. Už jako hodně mladý jsem znal všechny značky aut, čímž jsem údajně ohromil i doktora Matějovského, kterému jsem při prohlídce komentoval dopravní situaci pod oknem za jeho zády. Hlavní města evropských států jsem se naučil dřív než větu Ema mele maso. Sportoval jsem jako divý. Hrál především fotbal a tenis. U fotbalu jsem vydržel déle. Později jsem dal i dva góly za A mužstvo mužů v krajském přeboru. V tenise jsem byl ve finále okresního přeboru. Hrálo se v zimě a v noci před tím byla taková sněhová bouře, že se na turnaj skoro nikdo nedostal. Do školky jsem chodil rád. Byl jsem u učitelek Jokešové a Halámkové a asi jsem byl i oblíbený. Skoro nikdy jsem nechodil domů po obědě, vždycky jsem byl mezi stigmatizovanými dětmi, které tam zůstávaly nejdéle. Nesnášel jsem odpolední spánek a plavecký výcvik, kde mne nutili skákat do vody. Základní školou jsem proplul bez jakékoli nutnosti se učit. Problémy jsem žádné neměl, snad jen cestu přes celé město. Úkoly jsem dělal až ráno před cestou do školy nebo o přestávkách. Třídní po nás chtěla úkoly podepisovat, tak jsem střídavě podepisoval taťku i mamku. Byl jsem docela dobrý, ale odhalili mne. Učení šlo samo, tak jsem se soustředil především na lezení po koberci ve třídě, kde jsme předstírali hraní hokeje. Vyměňoval jsem taky hokejové kartičky, měl jsem jich spoustu a hromada mi jich pořád leží někde ve skříni. Po páté třídě jsem přestoupil na gymnázium, kde jsem v druhém pololetí dostal svojí první dvojku na vysvědčení. Z fyziky. Téměř absolutně jsem vyměnil kamarády a s těmi ze základky vztahy příliš neudržel. Na gymplu jsem pak strávil dalších osm let. Byla to docela dobrá škola. Na vyšším stupni jsem pak chodil do tanečních, začal poznávat dívky, četl, psal, jel o prázdninách poprvé na dovolenou do Chorvatska (a doufám, že také naposled), a pak slavně odmaturoval, hlavně k dědově radosti se samými jedničkami, díky čemuž jsem dostal čokoládový dort se samými jedničkami. Pak jsem se přesunul do Prahy, kde jsem začal studovat obor, který nikdo nezná a nikomu se ani nedá vysvětlit. Poznal jsem tam spoustu dalších lidí, zajímavých i jiných, a konečně se občas přinutil k učení. Snažil jsem se osamostatnit a s pravidelným rodičovským příspěvkem se to snad i podařilo. Začal jsem se také hledat a trochu i cestovat. Jsem náladový a nespolečenský. Netrpělivý. Vzhledem k ostatním lidem používám krutou selektivní taktiku. Pokud někdo projde nedefinovaným výběrem, vytvořím pouta, pokud neprojde, nezajímám se a neřeším. Vím toho hodně, jen pořádně nevím, jestli to je k něčemu dobré. Prý mám rozhled. A nepopírám, že mi to dělá radost.