Přes ulici od budovy vídeňské Staatsoper stojí Sacherův hotel. U hotelu se pravidelně tvoří fronty turistů, kteří si chtějí vychutnat ten zaručeně opravdový Sachertorte, který vzadu v kuchyni připravuje starý Herr Sacher se starou Frau Sacherovou. Oba jsou celí vrásčití od toho, jak jim jde o vyváženost čokoládové a krémové chuti, správný podíl šlehačky a vůbec [...]
Vím o zelené kravatě toho klučiny u dveří. Brčálově zelená. Žábově zelená. Pustil nás do divadla. Poloplné hlediště Divadla ABC. Třikrát zazvonilo a byla tma. Chvíli. Ale byla. No a pak opona povolila, rozjela se do stran a přišly stíny. Hledal jsem ten jeden stín. Měl mít dva černobílé flekaté psíky na uších, ale nedorazil. [...]
„Dobrou noc!” Odcházel z divadla a odpověděl na moje „Na shledanou”. Za chvíli jsme ho viděli sedět za volantem stříbrného Mercedesu. Jsem automobilový barbar. Ale úplně špatné a škaredé auto to nebylo. Vavrocha nechal v šatně. Ota Plk ve svých rolích přežíval. Zdeněk Svěrák nikoli.
Tmavý kabát a baret. Právě skončil Záskok, my oblékli své bundy [...]
In: Mezi řádky
18 Čer 2007Tak jsem měl včera večer zase jednou velmi nevšední zážitek. Baletka mému srdci nejbližší včera večer ukončila svá studia na brněnské taneční konzervatoři. Viděl jsem ji tančit podruhé v životě, a proto se raději schovám za stručné prozaické konstatování situace: Mahenovo divadlo v Brně, plno lidí, nedalo se téměř ani dýchat, úžasná atmosféra a skvělé [...]
Když jsem se jednomu svému spolužákovi poprvé zmínil o tom, že moje přítelkyně je baletka, kamarád to zhodnotil nezapomenutelným způsobem: „Balet? To je teda těžkej underground!“ Musím se přiznat, že v té chvíli jsem o baletu věděl asi tolik jako o jaderné fyzice. Připadalo mi to jako něco strašně vzdáleného, něco z jiného světa, z [...]
Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.
Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.