Před pár dny mi velice inspirativní slečna poslala odkaz na velice
děsivé video na Youtube, kde jakási tmavovlasá Američanka pod přezdívkou juicystar07 představuje obsah svého batůžku. Tedy batůžku, je to samozřejmě kabelka. A jelikož slečna na inspirativně-děsivém videu se docela dost věnuje módě, stylu, vzhledu a podobným věcem, které jsou mi víceméně stále vzdálené asi [...]
Cestovatelský orgasmus, ano téměř cyklisticko-dobrodružný orgasmus. Chybí a neštimuje mi jen pár věcí, jinak bych si nemohl stěžovat na nic. Byl jsem dneska na pláži, hledal jsem továrnu na mlhu, která se vznášela nad poli a všude kolem cesty, procházel jsem se ulicí s hrázděnými a barevnými domy, seděl v knihovně, prohlídl si vojenské muzeum, jel s větrem [...]
Prosklená knihovna nedaleko pobřeží s výhledem na staré město obehnané hradbami. Moc pěkná. Taková ta, do které bych chodil číst klidně i noviny nebo aspoň pít kafe a zírat z okna. Možná. Venku slunce, kačeny a racci, kousek nalevo dětské hřiště. Vedle mne Thomas a naše dvoučlenná česko – rakouská expedice Gotland právě odhodila velké [...]
Dva obrázky. První z terasy nějakých 310 m n. m. Kousek nad terasou je stanice zubačky s číslem 320 metrů, tak hádám těch 310 tady dole. Sedím na terase, přede mnou tři blonďaté hlavy. Vlasy stočené do drdolu. Trochu mi stíní ve výhledu na fjord, ale zase to jsou pěkné hlavy. Vedle mne posedává řada německých turistů, [...]
Eyjafjallajökull, nebo jak se ta sopka jmenuje, mne nakonec nedostala. Let byl nejdřív zrušen, poté přesunut, mezitím jsem už aktivně zažádal o vrácení peněz, poté svoje storno zrušil a nakonec jsem se do toho letadla vešel. Teda zatím mne ten vulkán nedostal, ještě se musím vrátit. Ale teď se docela spokojeně vyhřívám na střeše Den Norske [...]
In: Erasmus| Mezi řádky
5 Bře 2010Čtvrtého března, lehce odpoledne, Uppsala, vlakové nádraží. Před chvíli jsem prokličkoval zasněženým městem, zaparkoval kolo do jednoho ze stojanů a teď už sedím ve vlaku. Takový obyčejný vlak. Pendluje mezi Uppsalou a Stockholmem. Venku je zima a fouká vítr. Dost. Předek lokomotivy je pěkně namrzlý. A v Baltu zamrzají velké trajekty i menší ledoborce, které [...]
M/S Romantika je loď. Docela velká, bílá s modrým nápisem na boku. A nemůže za to, že pro ni vybrali tak otřesné jméno. Na jedenáct palub se může poskládat až 2500 cestujících a taky 470 aut. Patří estonským dopravcům Tallink, kteří se živí převážně tím, že přemisťují Finy do Estonska, Estonce do Švédska nebo třeba Švédy [...]
Už jsem se lehce zmínil o naší cestě, dneska to trochu dotáhnu.
Cestování vlakem je pro mne osobně mnohem příjemnější než autobus. Máte možnost protáhnout ztuhlé svaly, projít se po vagóně a všechny batohy vám spokojeně polehávají nad hlavou.
Vlak nás provázel i na cestě do Rumunska. S mezipřistáním v Budapešti jsme se stihli přepravit za nějakých [...]
Co bych měl říct o cestě. Autobus byl pěkný, dostal jsem sluchátka a posléze jsem zkoušel všechny možné kanály, Šimek s Grossmanem, Cimrman, nějaká ta hudba, rádio, filmy v televizi. Uličkou sem tam procházela stewardka, objednal jsem si čaj, jindy zase čokoládu. Bylo to zdarma, tak proč nevyužít těchto netušených možností. V Teplicích přisedl poslední [...]
Po čtrnácti dnech jsem na chvíli opustil Prahu. Nejprve jsem málem ztratil důvěru ve své orientační schopnosti a téměř jsem se rozloučil s vidinou nasednutí do vlaku na libeňském nádraží, ale posléze jsem nádraží přeci jen našel a díky několikaminutovému zpoždění jsem měl dost času vystát frontu před jedinou otevřenou pokladnou. Z Libně jsem ještě [...]
Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.
Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.