In: Mezi řádky
7 Čer 2011Mám kamarádku a klobouk.
S kamarádkou jsem se seznámil loni v srpnu a klobouk jsem si koupil dnes.
Nevím sice zcela jistě, jestli má kamarádka taky nějaký klobouk, ale odhaduji, že ano. A nejenom jeden. Ona má totiž snad všechno oblečení, které kdy bangladéšské děti a jiní otroci v rozvojových zemích ušili, a ve svých skříních (ano, množné číslo je [...]
In: Mezi řádky
27 Kvě 2011Prší.
Úhlavním nepřítelem mého dětství byla voda. Ve všech skupenstvích a formách. V zimě jsem nesnášel led. Na ledě jsem totiž musel bruslit, a to jsem neuměl. Rozjížděly se mi nohy a připadal jsem si jako v zemi nepřítele, kde na každém kroku číhá překážka, nebezpečí a bolestivý pád na zem. Příležitostné víkendové výlety vlakem na kluziště do [...]
In: Mezi řádky
24 Kvě 2011Koruny těch několika stromů na Haštalském náměstí poskytují vcelku spolehlivý stín, v němž je rozloženo pár laviček. Byl jsem jedním z mnoha, kteří se tam dnes skrývali před žárem. Sedělo nás tam asi takových osm. Všichni v nerušeném vzájemném ignorování, jaké jenom anonymita velkoměsta umožňuje. Snad jen skupinka čtyř bezdomovců na krajní lavičce se družila.
Vedro a dusno [...]
Varování. Následující článek bude obsahovat cizí slova. Například krkolomné spojení montpáka, případně výraz galuskový ventilek. Nebudu je vysvětlovat. Nemám na to totiž sílu. Použiju také slova sprostá. Když nedokážu vyměnit blbou duši, tak to snad ani jinak nejde. Ano, blbou duši. Duši, kterou jsem už tolikrát zvládl vyměnit bez nejmenších problémů, skoro s písní na rtech. [...]
In: Můj mikrosvět
23 Dub 2011- Když vidím pexeso s vlajkami.
- Když vyhazuju reklamní letáky.
- Když si otočím peřinu studenou stranou dolů.
- Když se dívám na blesky.
- Když jedu na letiště.
- Když mne někdo objímá a usíná mi při tom na rameni.
- Když napíšu článek a mně samotnému se líbí.
- Když se ke mně dostane míč.
- Když někdo pořád jenom nemluví, [...]
Sebrali mi kudlu.
Zabijáka z Ibachu. Na letišti v Oslu. Ten chlapík u počítače, který skenuje obsah příručních zavazadel, zrovna nespal a zahlédl můj nůž. Zapomněl jsem si ho předělat do velkého batohu, ve kterém by s klidem dorazil do cílové stanice. A Norům se to nelíbilo, čepel byla příliš dlouhá. Sebeobrana se veřejně projevila pouze překvapeným pohledem [...]
In: Mezi řádky
17 Úno 2011„Buďte opatrný! A držte se pořád ve stínu!“ říká Sam Hawkens hlasem Rudolfa Hrušinského. „Budu Same,“ odpovídá Petr Kostka, tedy Old Shatterhand. Drtící ruka. Old Shatterhand se právě chystá proplížit kolem Kiowů, aby osvobodil Vinnetoua a Inču-čunu, zatímco já ležím hned vedle. Pod peřinou hned vedle kazeťáku, ze kterého zní indiánské bubny. Klap. Musím otočit [...]
Grónsko, dánsky Grønland, je největší ostrov světa. 2 166 086 km2. Německo s Francií, Španělskem, Británií a Itálií mají dohromady 2 040 008 km2, to jen tak pro představu. Je tam spousta ledu, sněhu a docela zima. Nežijí tam tučnáci, ale žijí tam lední medvědi. Kromě nich tam bydlí inuité, jak se jim dnes říká, a pořád tam ještě vládnou [...]
In: Mezi řádky
21 Pro 2010Tenhle článek bude krátký a bude v něm obrazový materiál. Mohl by potěšit hlavně maminku. Ona je totiž člověk tvořivý. Tvoří, tedy je. Vytváří sošky, maluje obrazy, korálkuje náramky a náhrdelníky, namotává náušnice, brousí staré židle, natírá obroušené jarmary, plácá a vypaluje hrníčky a misky, stříhá, lepí, sbírá, prohledává, šije, plete, vyšívá a háčkuje, vybírá, vyhazuje, [...]
In: Mezi řádky
9 Zář 2010Zasekl jsem se. Diváky jsem poskládal, tribuny jsou teda už hotové. Stejně tak většina mantinelu, chlápek na rolbě, brankář a japonský samuraj na bruslích, ale zbytek je jen směs poházených dílků s bílým ledem, překříženými hokejkami a dresy různých barev. Bolí mne kolena od nekonečného klečení a naše nová kočka, která vypadá lehce jako tasmánský čert [...]
Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.
Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.