Už nikdy to samé
Fakta jsou tvrdá a neúprosná: téměř 80 lidí bylo chladnokrevně zabito, mnoho z nich byli mladí na prahu svých životů. Vládní čtvrt, naše politické centrum, byla rozbořena na kousky. Norové sedí před televizními obrazovkami a pláčou. Naše zem už nikdy nebude taková, jaká byla.
Stojíme teď při sobě a společně si utíráme slzy. [...]
Tahle směs květů, svíček a vlajek leží u oselské Domkirke, hlavní katedrály norské metropole. Navršil ji tam dav lidí, kterým není lhostejný osud třiadevadesáti obětí běsnění jistého Anderse Behringa Breivika (v nemocnicích stále leží celá řada vážně zraněných a probíhá pátrání po několika nezvěstných). Breivik byl podle všeho sám, těch nelhostejných bude zcela určitě několik milionů. [...]
In: Skáčeme, běháme
27 Úno 2011V Oslu se právě teď lyžuje. Mistrovství světa. Rozuměj, nějaký Kanaďan, pár naturalizovaných Američanů, několik Japonců a pak celá horda závodníků z evropských států, které se usnesly, že mistrovství světa zní přeci jen lépe než mistrovství Evropy. Nahoru na Holmenkollen se po nové železnici šplhají regimenty Norů s pomalovanými hlavami v čepicích Bjørna Dæhlieho s nápisem NORGE a davy [...]
Sebrali mi kudlu.
Zabijáka z Ibachu. Na letišti v Oslu. Ten chlapík u počítače, který skenuje obsah příručních zavazadel, zrovna nespal a zahlédl můj nůž. Zapomněl jsem si ho předělat do velkého batohu, ve kterém by s klidem dorazil do cílové stanice. A Norům se to nelíbilo, čepel byla příliš dlouhá. Sebeobrana se veřejně projevila pouze překvapeným pohledem [...]
Grónsko, dánsky Grønland, je největší ostrov světa. 2 166 086 km2. Německo s Francií, Španělskem, Británií a Itálií mají dohromady 2 040 008 km2, to jen tak pro představu. Je tam spousta ledu, sněhu a docela zima. Nežijí tam tučnáci, ale žijí tam lední medvědi. Kromě nich tam bydlí inuité, jak se jim dnes říká, a pořád tam ještě vládnou [...]
Sedím před obřím monitorem v Nasjonalbiblioteket v Oslu. Monitor je tak velký, že by na něm šel určitě zobrazit rodokmen ředitelky knihovny až do 14. století a nebylo by potřeba jednotlivé členy rodiny Skarsteinů nijak oddalovat. Vešli by se na monitor všichni a ještě by zbylo místo na streamový přenos fotbalového zápasu v televizním rozlišení [...]
Posledně jsem skončil u fotbalového muzea a psal něco o sportování chtivých Norech. Než vás vyděsím další sportovní zmínkou, ujistím vás, že je snad tou poslední. Nepíšu o tom však jenom kvůli přesvědčení, že občas trochu rozhýbat své tělo není vůbec špatné ať už se jedná o jakoukoli aktivitu, ve slabé chvíli a pod vlivem [...]
Nagelované vlasy a kožená bunda. A sebevědomí, které já nikdy nebudu mít. Přijde k neznámé sedící ženě a začně do ní hučet. Ona zakoulí očima, on se jen otočí a jde. A pak to zkouší jinde. Je mu asi 16, ale možná víc, věk se mi hádá špatně. Není sám a jejich plné Oslo S, neboli oselské [...]
Eyjafjallajökull, nebo jak se ta sopka jmenuje, mne nakonec nedostala. Let byl nejdřív zrušen, poté přesunut, mezitím jsem už aktivně zažádal o vrácení peněz, poté svoje storno zrušil a nakonec jsem se do toho letadla vešel. Teda zatím mne ten vulkán nedostal, ještě se musím vrátit. Ale teď se docela spokojeně vyhřívám na střeše Den Norske [...]
Tak jsem si právě přečetl své první dva články o Norsku. Víte, ono je pěkné si takhle zpětně všechno znovu vybavovat, vzpomínat na to, kde a kdy jsem byl, co přesně jsem tam dělal, ale nějak se to vždycky zvrhává v práci námořního kapitána, který z nudy panující na palubě zapisuje do lodního deníku i [...]
Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.
Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.