Celé bych to začal tím, že jsem se přestěhoval. Do bytu s vysokými stropy, čtyřmi místnostmi, žehlícím prknem, sušákem na prádlo, toustovačem, věšákem na bundy, kabáty, klobouky a čepice, otvírákem na konzervy, papírem s nápisem „YELLOW GLOVES are for the TOILET NOT the DISHES“ přilepeným nad dřezem v kuchyni a dalšími více či méně důležitými movitostmi. Do [...]
Ta vlevo je Vlasta Parkanová – jeden z těch politických chameleonů, kteří nám již od revoluce svou přítomností a v tomto případě i zpěvným altem dělají radost. Ta vpravo je Saskia Burešová – bývalá televizní moderátorka, která nám svým hlasem z obrazovek již radost nedělá, alespoň si to myslí člověk, který televizi nevlastní. Obě dvě mají oranžovou [...]
Asi by se dalo říct, že existuje práce dobrá a práce špatná. O práci dobré sem tam snívám. Zdá se mi o celé řadě smysluplných aktivit, které jsou oceňovány a zároveň naplňují mne samého příjemným pocitem. V reálu bych ovšem jako klíčovou vlastnost této dobré práce definoval její zcela absentující výskyt v mém životě. Dobrá práce je [...]
Švédsky: Alla dessa dagar. Česky: Všechny tyhle dny. Tak se jmenuje
blog švédského ministra zahraničí Carla Bildta. Carl píše skoro každý den. Často i několik postřehů denně. Celkem žasnu, jak to všechno zvládá. Jednou zaplní elektronický prostor z ministerstva ve Stockholmu, pak po diskuzi s komisařem pro energetiku z Bruselu, nakonec třeba z letadla do Budapešti. Všude je, o [...]
Jako bych stál vedle Leňa a Severy a hrál při tom tenisovou čtyřhru. Sice bez rakety a bez míčku, ale tak jsem si připadal. Vážně absurdní. Oba byli moji spolužáci z gymplu, je to už docela dávno a stejně tak dlouho jsem je neviděl. Ale u té modré mašiny jsem si je vybavil, oba dva.
Stál jsem [...]
In: Mezi řádky
6 Kvě 2009V naší rodině máme spoustu zvyků. Taťka pečlivě a do zákrytu zarovnáná nad kuchyňskou deskou zavěšené nože s naběračkami, sestřička dokáže téměř dokonale zaplnit podlahu svého pokoje všelijakým oblečením, děda se při jakémkoli hovoru obratně přiblíží k tématu spotřeby vody ve svém bytovém domě (shodou okolností to jsou oni, kdo jí spotřebuje nejvíc, což babička [...]
Říkal mi to Standa, seděli jsme v kuchyňce za stolem, na kterém ležely noviny Metro a stál Standův talíř. Já pojídal chleba s medem. „Tady jak se neurveš, tak se ani nenažereš,” opakoval a hltal přitom svazky špaget omotaných na vidličce. Za ním visel kalendář s odhalenou ženskou bradavkou, rozepnutou halenkou a malým hroznem bílého [...]
V pondělí ráno jsem nastoupil do autobusu a odjel směr Vysočany, kde jsem měl v následujících několika hodinách podstoupit školení na terminálu Sazky a posléze obdržet certifikát, který by mi obsluhu onoho terminálu umožnil.
Vystoupil jsem před sídlem naší největší sázkové společnosti a vešel do budovy, abych se vzápětí dozvěděl, že školení se nekoná v nějaké [...]
Dnes bych Vám chtěl vyprávět o své brigádě, která mi od konce června zabírá většinu času. Loni touto dobou jsem se proháněl na paleťáku po skladištích léků, přerovnával jsem palety, gumičkou svazoval Amlozek, Frontin a jiné medikamenty, každé ráno vstával v šest a vydával se na kratičkou cestu do práce. Teď je tomu jinak, nezměnil [...]
Osmnáct let je podle mého skvělý věk. Život před sebou, hlavu v oblacích, pokud se člověk spálí, dvakrát nic hrozného se neděje. Příště buduchytřejší. Iluze o tom jak se mohou mít všichni rádi, při nejmenším se mohou alespoň tolerovat, o tom jak je svět krásný, barevný…
Nejsem takový naivka, nebojte se, ale přeci jen ve mne [...]
Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.
Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.