Posts Tagged ‘Praha

Šťastný lup!

In: Mezi řádky

2 Úno 2012

Mám tři spolubydlící. Všichni jsou z Ameriky a neustále opakují: “What’s up?”. Přistěhovali se ke mně před deseti dny. Během prvních tří dnů zvládli rozbít splachovadlo na záchodě a zničit můj systém třídění odpadu. Dva z nich ztratili klíče od bytu.
Nebyl na nich štítek s adresou. Ale jeden nikdy neví. Proto jsem pro potenciálního zloděje vypracoval seznam věcí, které [...]

Jeden z rozšířených mýtů praví, že eskymáci používají XX slov pro sníh (pod XX si lze představit libovolné číslo, které je schopné snad až exponenciálně růst v závislosti na fantazii řečníka). Já tomu nevěřím. Chápu sice, že tam, kde eskymáci bydlí, tam, kde si staví svá sněhově bílá iglú, ve kterých se přikrývají dekami sešitými z [...]

Nedávno jsem něco slíbil. Netuším, co to bylo. Muž oblečený v postroji nebezpečně připomínajícím červenou karkulku chvíli poté, co ji už lehce natrávenou vytáhl myslivec z vlkova břicha, pronesl jakousi latinskou formuli. Já řekl slibuji a on mi vložil do ruky modrou rouru. Je v ní ukrytý diplom a přehled českého vzdělávacího systému, jehož několik schodů jsem už [...]

Podskalí nikdy nebylo středem světa. Právě naopak, byl to jakýsi mezičlánek mezi Vyšehradem a Novým Městem pražským, které ho navíc časem pohltilo. Snad proto zde nevznikly žádné architektonické skvosty, jež by sem lákaly davy turistů. Naštěstí. Na druhou stranu se vytvořil prostor pro krásné detaily všedního dne a každodenního použití, kterých se zde nachází spousta. [...]

Jazyk domorodců mi problémy vážně nedělá. Již několik týdnů trávím cíleným i náhodným pohybem po okolí, při kterém mimo jiné odposlouchám hovory na ulicích. Rozumím všemu a všem. Dokonce i tomu Vietnamci, který prodává ve sklepním obchůdku s potravinami na rohu ulic Botičské a Na Slupi a na stole má položený laptop. Jazykovou integraci tedy vynechávám.
Pomyslný [...]

Už od vchodu do sokolovny se na mne smály dvě sestry oblečené v odlehčených verzích sokolských krojů. Měřím jenom nějakých 188 cm, a proto jim bylo zcela jasné, že kvůli basketbalovému turnaji právě probíhajícímu v jedné z tělocvičen Sokola Pražského nepřicházím. Proto se mne od svého stolku umístěného vedle repliky obrazu se slavnostním předáváním oddílového praporu zeptaly: „Vy si [...]

Celé bych to začal tím, že jsem se přestěhoval. Do bytu s vysokými stropy, čtyřmi místnostmi, žehlícím prknem, sušákem na prádlo, toustovačem, věšákem na bundy, kabáty, klobouky a čepice, otvírákem na konzervy, papírem s nápisem „YELLOW GLOVES are for the TOILET NOT the DISHES“ přilepeným nad dřezem v kuchyni a dalšími více či méně důležitými movitostmi. Do [...]

Ta vlevo je Vlasta Parkanová – jeden z těch politických chameleonů, kteří nám již od revoluce svou přítomností a v tomto případě i zpěvným altem dělají radost. Ta vpravo je Saskia Burešová – bývalá televizní moderátorka, která nám svým hlasem z obrazovek již radost nedělá, alespoň si to myslí člověk, který televizi nevlastní. Obě dvě mají oranžovou [...]

Pražáci kola mají. Většinou se za jízdy dokonce i smějí. Chodit pěšky je fajn. Některé tramvaje jezdí. Cyklistů ale vídám jednoznačně víc. Převážně v cyklistických dresech. Četnost výjevů cyklogentlemanů v oblecích obdobných těm v Uppsale či v Kodani minimální. Pohled i tak velice příjemný.
Odboráři vyhlásili stávku. Hrozili dopravním zablokováním města a bouřlivými protesty. Prošel jsem si odpoledne Prahu. Kolo [...]

Připouštím, že vlastnictví psa může v lidech, kteří se rádi o někoho starají, vytvářet pozitivní pocity. Takoví se pak rozplývají nad psími kusy, které jejich tvor provádí, nepřetržitě sledují jeho životní kariéru směřující od hloupého štěněte k unavenému veteránovi a psa berou jako osobu blízkou, bez které by život snad ani neměl smysl. Pokud se omezíme [...]


Ondřej Pokorný

Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.

Pokyweb

Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.

Fotogalerie

    BryggenVigelandův parkBrann BergenCentreAlko... try to guess?Gamla UppsalaTwo girls in the gateKoloNárodné...FantomasStorvreta Fan-shopPitchSecret signalGuard and an extraordinary polished helmetDetail radniceStortingJaponky, Pilsner Urquell a Aiguille du MidiVikingská loď
  • Ondřej Pokorný: a tý bych si právě velice rád zbavil. nevíš o nějaký vdově-miliardářce?:) [...]
  • Martin: Já osobně ve druháku, ve třeťáku taky nečetl starší literaturu...ale ve čtvrťáku už ně [...]
  • Oli: Nejistou budoucnost máme všichni, tu ti nikdo neukradne :) [...]
  • Bara: Nevim, jeslti se Jirkovi nekdy bude hodit znalost 30 knih, ale slohovou praci a didakticky test over [...]
  • Ondřej Pokorný: Tak Češi to nezvládli ani s Makedonií. Ale je fajn, že se nevymlouvaj na rozhodčí, na smůlu, [...]