Věc se má tak, že všichni ti, co mají moc nad naším akademickým konáním, chtějí po nás studentech Západoevropských studií recenze. Možná je tedy nechtějí všichni, ale rozhodně je chtějí ti, kteří mají moc i nad těmi, co mají sice moc nad námi, ale nemají ji nad těmi, co ty recenze chtějí. Je to složité, [...]
2 470 minut odpovídá více než 41 hodinám, což jsou zase skoro dva dny. Možná je ve výpočtu chyba, to nevím, znovu to počítat ale rozhodně nebudu. To vím. Ukazuje to tak moje kalkulačka. Je plastová se zeleným tlačítkem Enter a nelíbí se mi. A navíc ji ovládám já. Prostě kombinace, za kterou neručím.
Ať tak či [...]
In: Skáčeme, běháme
19 Čvc 2011Byly čisté, teď už nejsou. Tehdy jsem je neznal, teď jsem s nimi strávil už 215 kilometrů. Zakoupil jsem v květnu nové boty na běhání a po těch 215 kilometrech, které jsme spolu naběhali, se konečně cítím na to, abych o nich něco málo napsal. Kdybych je popisoval hned po zakoupení, musel bych se omezit na [...]
In: Svázáno vazbou
12 Lis 2010Myšlenka č. 1: Dostal jsem knihu.
Myšlenka č. 2: Je od Nora a ve švédštině.
Myšlenka č. 3: Požádal jsem o ni a dostal jsem ji. Jak je svět krásně čitelný, když o něco požádáte kamarádku, a ta vám knihu přiveze.
Myšlenka č. 4: Moc lidí, kteří tu knihu v Čechách četli, asi nebude.
Myšlenka č. 5: Myšlenka č. 4 [...]
In: Svázáno vazbou
6 Kvě 2010SMS odeslaná ze vzdušného prostoru nad střední Afrikou v dubnu 2005.
Řítíme se k zemi.
Miluju tě.
Dělej, co chceš.
Táta.
Takhle začíná další kniha Erlenda Loe, se kterou jsem strávil pár dnů. Měla jen nějakých 160 stránek. Ale abych se dostatečně pochlubil, byla celá ve švédštině. Což sice není Norova mateřská řeč, ale docela nebezpečně se jí přibližuje. Ve švédštině se [...]
In: Svázáno vazbou
21 Říj 2008Franta Hermans ležel ve vysoký trávě, která zase už žloutla a po nohou mu lezli broučci. Kukuřice sahala po pás a rezavý šťovík ji ještě převyšoval. Byl to den dvoububnových žacích strojů. Sek sek sek. Kdo by neslyšel traktor John Deere o síle 190 HP?
Franta Hermans ho neslyšel.
Franta Hermans přežil, ale od toho dne ve [...]
In: Svázáno vazbou
2 Říj 2008Chorvat si udělal srandu z Chorvatů a já se při tom hodně bavil. Malé městečko Smiljevo. Zapadákov kam turisté nejezdí. Není důvod. Moře je daleko a národní parky taky v nedohlednu. Hemží se tam pouze místní. Otec Stipan alias farář – alkoholik, vdova Taťána, jejíž manžel nedávno spadl z lešení do nehašeného vápna na stavbě [...]
In: Svázáno vazbou
29 Srp 2008Zalehl jsem odpoledne s knihou. Měla sto třicet stran, ale zvládnul jsem ji. Navíc to nebylo žádné odříkání, přemlouvání a vzdychání, prostě se mi líbila, i přestože jsem ji nečetl poprvé. Byl to Doppler a svojí norskou rukou ho napsal Nor Erlend Loe.
Čtyřicátník ze Severu mě dostal, mám rád jeho lehkost, která v sobě nese [...]
In: Svázáno vazbou
18 Lis 2007Dneska bych začal trochu netradičně otázkou. Co jste dělali, když vám bylo třináct let? Pokud se na chvíli ponoříte do vzpomínek, možná přijdete na to, že se vám zalíbila první dívka, možná jste ještě stále sbírali samolepky fotbalistů, dívali jste se na televizi i po večerníčku, mnozí nebyli schopní usnout bez velkého plyšového medvěda v [...]
In: Svázáno vazbou
4 Lis 2007Konečně jsem sebral dost odvahy, abych z poličky sejmul malou bílou knížku obalenou vrstvičkou prachu a dočetl její příběh. Příběh, který hodně zraňuje, ale zároveň tak krásně hřeje. Pohádku, která má úžasné kouzlo a při každém přečtení si z ní čtenář vezme něco nového, někdy smutného, jindy veselého. Dočetl jsem jen několik málo kapitol, těch [...]
Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.
Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.