Jeden z rozšířených mýtů praví, že eskymáci používají XX slov pro sníh (pod XX si lze představit libovolné číslo, které je schopné snad až exponenciálně růst v závislosti na fantazii řečníka). Já tomu nevěřím. Chápu sice, že tam, kde eskymáci bydlí, tam, kde si staví svá sněhově bílá iglú, ve kterých se přikrývají dekami sešitými z [...]
Už od vchodu do sokolovny se na mne smály dvě sestry oblečené v odlehčených verzích sokolských krojů. Měřím jenom nějakých 188 cm, a proto jim bylo zcela jasné, že kvůli basketbalovému turnaji právě probíhajícímu v jedné z tělocvičen Sokola Pražského nepřicházím. Proto se mne od svého stolku umístěného vedle repliky obrazu se slavnostním předáváním oddílového praporu zeptaly: „Vy si [...]
„Tachov?“ chtěl se ujistit průvodčí v motoráku opouštějícím právě nádraží v Plané u Mariánských Lázní. Zrovna umístil razítko na moji celodenní jízdenku po Plzeňském kraji a očekával souhlasné přikývnutí. Do Tachova totiž mířilo veškeré osazenstvo vlaku, celá žlutozelená Regionova s velbloudem v zeleném poli vyobrazeném spolu se zbytkem znaku kraje na svém boku. „Ne, až Domažlice,“ zaskočil jsem [...]
In: Skáčeme, běháme
21 Dub 2011Atmosféru to tedy má, to musím uznat hned na začátku, když stoupám na tribunu. Nacházím volné místo úplně nahoře, nestihl jsem úvodní rozskok a snad i státní hymnu. Škoda. Pode mnou sedí fanoušci v zeleném. Prý je to špatná barva, nemá styl a Louis Vuitton a Sandra Leopardová ji prostě pro letošek vynechali. Ale těm v zeleném tady [...]
In: Skáčeme, běháme
1 Dub 2011Dukla hrála kdysi dávno mezi mrakodrapy a napsal o tom Ota Pavel. Dneska hrála doma Na Julisce a napíšu o tom já.
Na Julisce stojí obří tribuna. Vážně obří. Po celé její délce se roztahují vínové a žluté lavičky, které vytváří z druhé strany stadionu viditelný nápis DUKLA. Já seděl přesně na písmenu „K“. „K“ je uprostřed [...]
In: Skáčeme, běháme
9 Led 2011Dvanáctičlenná sestava Olympu měří dohromady 2 193 cm. Kdybych tedy postavil všech dvanáct děvčat na sebe, naměřil bych mrakodrap vysoký téměř 22 metrů. Pomník Stalina na Letné prý měřil bez železobetonového podstavce jenom 15,5 metru. Volejbalistky Olympu jsou tedy docela vysoké holky. Průměrně to činí 182,75 cm na jednu, a to průměr ještě hodně kazí libero [...]
In: Skáčeme, běháme
22 Lis 2010Slavia prohrála, ale slávistky byly mnohem hezčí. Přesněji č. 2 Raková Adéla a č. 7 Romanczinová Agáta. Ty byly úplně nejhezčí. Č. 2 Raková Adéla pak byla ještě o něco hezčí. Z hostujícího celku bych vyzvedl alespoň č. 19 Tobiášovou Luciu.
Abyste mne pochopili, rezignoval jsem na návštěvy sportovních utkání za účelem sledování dobrých výkonů a pohledné [...]
In: Skáčeme, běháme
13 Lis 2010Domácí dvanáct. Hosté čtyřiadvacet. Nic jiného se nestalo.
Mistrovství Evropy 2010-2012 Divize 1B.
Nikdy není na škodu zbourat předsudky. Sekat jejich hlavy, bojovat proti nim, přesvědčit se o skutečnosti a poopravit si názor.
Proto sedám na kolo, projíždím Ladronkou a za chvíli parkuju vedle hřiště RC Tatra Smíchov. RC znamená Rugby Club. A Rugby Club Tatra Smíchov má [...]
In: Erasmus| Skáčeme, běháme
5 Pro 2009„Vreta, Vreta, Storvreta,“ křičel dav malých capartů za našimi zády. Nebo to bylo něco podobného, harantům bylo blbě rozumět. Seděli jsme v první řadě, před námi se o zábradlí opírali vozíčkáři a pod nimi se proháněli červení a černí florbalisté. Domácí Storvreta IBK a hostující IBF Falun. Uppsalská hala Fyrishov, středeční mrazivý večer a Svenska [...]
In: Mezi řádky
6 Kvě 2009V naší rodině máme spoustu zvyků. Taťka pečlivě a do zákrytu zarovnáná nad kuchyňskou deskou zavěšené nože s naběračkami, sestřička dokáže téměř dokonale zaplnit podlahu svého pokoje všelijakým oblečením, děda se při jakémkoli hovoru obratně přiblíží k tématu spotřeby vody ve svém bytovém domě (shodou okolností to jsou oni, kdo jí spotřebuje nejvíc, což babička [...]
Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.
Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.