In: Skáčeme, běháme
21 Dub 2011Atmosféru to tedy má, to musím uznat hned na začátku, když stoupám na tribunu. Nacházím volné místo úplně nahoře, nestihl jsem úvodní rozskok a snad i státní hymnu. Škoda. Pode mnou sedí fanoušci v zeleném. Prý je to špatná barva, nemá styl a Louis Vuitton a Sandra Leopardová ji prostě pro letošek vynechali. Ale těm v zeleném tady [...]
In: Skáčeme, běháme
5 Dub 2011Tenhle článek bych velice rád věnoval Marku Aldorfovi. Marek je můj spolužák. Je to docela sympatický mladý chlapec. Aspoň jsem si to tedy myslel do neděle. Zajímá se o Ameriku. Dělá asistenta na katedře, kde vaří vyučujícím kávu a ptá se jich, jestli chtějí jednu, či dvě lžičky cukru, případně, jestli to chtějí s mlékem. Turka? [...]
In: Skáčeme, běháme
4 Dub 2011Na Smíchově, kousek za Palackého mostem, zabočil celý dav ostře doleva, směrem k pivovaru. Všude kolem se zvedaly tenisky v pravidelném rytmu s vědomím, že se ještě pár kilometrů zvedat budou. Mohutný, barevný a funící had se plazil přede mnou až daleko k horizontu. Slunce pražilo a špalír diváků, který lemoval první část závodu, zde postupně přecházel v osaměle stojící [...]
In: Skáčeme, běháme
1 Dub 2011Dukla hrála kdysi dávno mezi mrakodrapy a napsal o tom Ota Pavel. Dneska hrála doma Na Julisce a napíšu o tom já.
Na Julisce stojí obří tribuna. Vážně obří. Po celé její délce se roztahují vínové a žluté lavičky, které vytváří z druhé strany stadionu viditelný nápis DUKLA. Já seděl přesně na písmenu „K“. „K“ je uprostřed [...]
In: Skáčeme, běháme
31 Bře 2011Dnes jsem dostal zelené tričko a startovní číslo. Stojí na něm velkým písmem 4520, Ondřej Pokorný a group H. Vedle je pak česká vlajka. Červená, modrá a bílá, taková, jaká má být. A jak jí není vidět na nebi nad Libyí, kde doufáme, že to uhasí jiní. Pakoval jsem si to všechno do batohu na [...]
Švédsky: Alla dessa dagar. Česky: Všechny tyhle dny. Tak se jmenuje
blog švédského ministra zahraničí Carla Bildta. Carl píše skoro každý den. Často i několik postřehů denně. Celkem žasnu, jak to všechno zvládá. Jednou zaplní elektronický prostor z ministerstva ve Stockholmu, pak po diskuzi s komisařem pro energetiku z Bruselu, nakonec třeba z letadla do Budapešti. Všude je, o [...]
In: Skáčeme, běháme
27 Úno 2011V Oslu se právě teď lyžuje. Mistrovství světa. Rozuměj, nějaký Kanaďan, pár naturalizovaných Američanů, několik Japonců a pak celá horda závodníků z evropských států, které se usnesly, že mistrovství světa zní přeci jen lépe než mistrovství Evropy. Nahoru na Holmenkollen se po nové železnici šplhají regimenty Norů s pomalovanými hlavami v čepicích Bjørna Dæhlieho s nápisem NORGE a davy [...]
In: Skáčeme, běháme
9 Led 2011Dvanáctičlenná sestava Olympu měří dohromady 2 193 cm. Kdybych tedy postavil všech dvanáct děvčat na sebe, naměřil bych mrakodrap vysoký téměř 22 metrů. Pomník Stalina na Letné prý měřil bez železobetonového podstavce jenom 15,5 metru. Volejbalistky Olympu jsou tedy docela vysoké holky. Průměrně to činí 182,75 cm na jednu, a to průměr ještě hodně kazí libero [...]
In: Skáčeme, běháme
30 Pro 2010Píše mi Pražský mezinárodní maraton. Otevírám e-mail. Tuším obsah, dostanu startovní číslo. Startovné mne stálo 700 Kč, dostal jsem 50% studentskou slevu a zaplatil jsem. Tudíž mi teď maraton píše, že se mnou počítá, že mám číslo.
Čtu.
from: Prague International Marathon <ranking@pim.cz>
till: ondy.pokorny@gmail.com
datum: 21 december 2010 14:28
ämne: Číslo účastníka přiřazeno
Vážený účastníku,
posíláme Vám informační email [...]
In: Skáčeme, běháme
22 Lis 2010Slavia prohrála, ale slávistky byly mnohem hezčí. Přesněji č. 2 Raková Adéla a č. 7 Romanczinová Agáta. Ty byly úplně nejhezčí. Č. 2 Raková Adéla pak byla ještě o něco hezčí. Z hostujícího celku bych vyzvedl alespoň č. 19 Tobiášovou Luciu.
Abyste mne pochopili, rezignoval jsem na návštěvy sportovních utkání za účelem sledování dobrých výkonů a pohledné [...]
Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.
Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.