Glóbus, hokejové kartičky, sportovní rukavice, kazetu Rychlých šípů 2, budík, nafukovací člun, kazetu od Kelly Family, album Barbie, medvěd s mládětem na břiše, houpacího koně.
Brožurku s tímto obsahem jsme kdysi vytvořili se sestrou. Já kreslil, ona lepila. Oba jsme ji pak připevnili za okno a začali se předhánět v úvahách, komu co zabalí Ježíšek pod stromečkem. Ted už [...]
In: Můj mikrosvět| Škola, etc.
23 Lis 2011Nedávno jsem něco slíbil. Netuším, co to bylo. Muž oblečený v postroji nebezpečně připomínajícím červenou karkulku chvíli poté, co ji už lehce natrávenou vytáhl myslivec z vlkova břicha, pronesl jakousi latinskou formuli. Já řekl slibuji a on mi vložil do ruky modrou rouru. Je v ní ukrytý diplom a přehled českého vzdělávacího systému, jehož několik schodů jsem už [...]
In: Mezi řádky
29 Čvc 2011Bylo před vánoci roku 1997. Ondra chodil do 4. B, což znamená, že si ještě stále vedl vcelku pečlivě své sešity. Psal do nich úhledným písmem a občas stránky vylepšoval i nějakým tím obrázkem. Ondra byl typickým příkladem propojení zbytečně chytrých genů a horlivého snažení dostat jedničku, nejlépe podtrženou. Jinak by totiž zápis v žákajdě vypadal [...]
In: Můj mikrosvět
23 Dub 2011- Když vidím pexeso s vlajkami.
- Když vyhazuju reklamní letáky.
- Když si otočím peřinu studenou stranou dolů.
- Když se dívám na blesky.
- Když jedu na letiště.
- Když mne někdo objímá a usíná mi při tom na rameni.
- Když napíšu článek a mně samotnému se líbí.
- Když se ke mně dostane míč.
- Když někdo pořád jenom nemluví, [...]
In: Mezi řádky
11 Čvc 2010Představte si komára. Tedy spíše komáří samičku. Protože komáří samci krev nesají. A tahle komářice krouží někde nad Ústím nad Orlicí. A asi dvacet kilometrů po proudu Orlice, třeba v Chocni u náhonu se prochází člověk, vydechuje oxid uhličitý, potí se a tak všelijak vyzařuje člověčinou. Ta komářice má vážně hlad, potřebuje krev a ona je [...]
Helena Jonsson. Běhá na lyžích s puškou na zádech. Největší favoritka ženských biatlonových soutěží ve Vancouveru. V dnešních DN ji najdete snad na všech stránkách, protože se večer představí ve sprintu na 7,5 km. Na titulce je vyfocená ve žluto-modré kombinéze s čapkou Tre Kronor a pěti olympijskými kruhy na čele. Píšou o ní jako o första svenska guldhoppet, [...]
In: Skáčeme, běháme
24 Úno 2009Dav, rámus, bílo. Lyžař a další lyžař a za chvíli jiní dva. Kravské zvonce. Liberecké mistrovství světa všude kolem. Přede mnou hrazení a stopou se ženoucí borec. Vedle mne vlajky. Německá, estonská a spousta českých. Houkačka. Za mnou taky něco vlaje. I já mám jednu. Sportovní vlastenci vytáhli zaprášené prapory. A křičí hop hop hop. [...]
První tóny dětské písničky opustily reproduktor malého kazeťáku. Stojím v kruhu maminek. Každá v rukou dítě, já držím taky jedno. Elča a já na hodině hudebky. Rok a měsíc a už to do ní perou. Dětské knížky, hračky, říkanky a muzika. Rozvoj dítěte po všech směrech. Jak ta bude všestranná.
První tóny tedy plní místnost plnou [...]
Obchoďák. Velký. Hledám přesnídávku. Jeden regál za druhým. Nic, nic a zase nic. Teda všechno, všechno a zase všechno. Ale přesnídávky nikde. Chci najít ty skleničky s ovocem a zeleninou pro děti. Elča zítra slaví narozky. První. Já ji chci dát přesnídávku. Narozeninovou přesnídávku.
Ptám se v informacích. Když mi neporadí, bude sestřenice bez dárku. Přijde [...]
„Dobrou noc!” Odcházel z divadla a odpověděl na moje „Na shledanou”. Za chvíli jsme ho viděli sedět za volantem stříbrného Mercedesu. Jsem automobilový barbar. Ale úplně špatné a škaredé auto to nebylo. Vavrocha nechal v šatně. Ota Plk ve svých rolích přežíval. Zdeněk Svěrák nikoli.
Tmavý kabát a baret. Právě skončil Záskok, my oblékli své bundy [...]
Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.
Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.