Jsou tu zase, letos se přiblížily hodně rychle, pomalu jsem si toho nestačil ani všimnout. Nebýt těch vánočních stromečků v obchodech a všude vyhrávajících koled, snad bych i na dárky zapomněl. Ale zvládl jsem to všechno. V tuto chvíli dokonce plním i tu milou povinnost, popřát vám, čtenářům, pěkné Vánoce a krásný rok 2008. Nepokusím [...]
In: Mezi řádky
9 Pro 2007Trvalo to o třináct dní déle než původně mělo. Ranní námraza na semaforech u motolské nemocnice několikrát roztála, lidé postávající na zastávce před nemocnicí, po uši zahalení do teplých bund, se nesčetněkrát vyměnili s těmi, co přijeli v autobusech, z nově osazené javorové aleje na Vraclavské opadalo poslední listí, které taťka přejížděl ráfky svého bicyklu [...]
In: Svázáno vazbou
4 Lis 2007Konečně jsem sebral dost odvahy, abych z poličky sejmul malou bílou knížku obalenou vrstvičkou prachu a dočetl její příběh. Příběh, který hodně zraňuje, ale zároveň tak krásně hřeje. Pohádku, která má úžasné kouzlo a při každém přečtení si z ní čtenář vezme něco nového, někdy smutného, jindy veselého. Dočetl jsem jen několik málo kapitol, těch [...]
In: Mezi řádky
18 Čer 2007Tak jsem měl včera večer zase jednou velmi nevšední zážitek. Baletka mému srdci nejbližší včera večer ukončila svá studia na brněnské taneční konzervatoři. Viděl jsem ji tančit podruhé v životě, a proto se raději schovám za stručné prozaické konstatování situace: Mahenovo divadlo v Brně, plno lidí, nedalo se téměř ani dýchat, úžasná atmosféra a skvělé [...]
Když jsem se jednomu svému spolužákovi poprvé zmínil o tom, že moje přítelkyně je baletka, kamarád to zhodnotil nezapomenutelným způsobem: „Balet? To je teda těžkej underground!“ Musím se přiznat, že v té chvíli jsem o baletu věděl asi tolik jako o jaderné fyzice. Připadalo mi to jako něco strašně vzdáleného, něco z jiného světa, z [...]
In: Škola, etc.
9 Led 2007Historie plesů vysokomýtského gymnázia je jistě bohatá a pestrá, ale snad každý ročník doufá, že ten jeho ples bude ten nejlepší, ten nejpovedenější, ten, na který se bude dlouho vzpomínat. Bohatá tombola, perfektní nástup před profesory, barevně vyvedené šerpy, nádherné květiny, dobrá hudba, rozzářené obličeje babiček a dědečků a vůbec oslava něčeho, co je sice [...]
Vánoce bez dárků jsou jako obraz bez barvy. Na ježíška jsem přestal věřit již dávno, nejdřív přišel s touto rouhačskou myšlenkou jeden spolužák na základní škole, bylo to asi ve druhé třídě a všichni jsme ho hned umlčeli a dlouho jsme si mysleli, že je naprostý blázen. Dalším impulzem byly ještě nezabalené dárky ve skříni [...]
Blíží se Vánoce, pomalu se přibližují, den po dni. Svátky klidu a míru, dny, které trávíme se svými blízkými, na několik momentů zastavíme zběsilé tempo, zjistíme jak nám zase vyrostly děti, zasmějeme se svým naivním předsevzetím, rozbijeme pár ozdob, uděláme radost svým milým nějakou drobností, hlavně ale sobě, když zahlédneme úsměv na tvářích, který se [...]
Transfúzní oddělení litomyšlské nemocnice jsem už kdysi navštívil. Bylo mi tehdy tak deset let, měl jsem prázdniny, a proto jsem jel s taťkou dvojbarevným motorákem na výlet. V nemocnici bylo hodně lidí, někteří v bílých pláštích. Taťka mne posadil do čekárny, na chvíli odešel a za pár minut se vrátil se sušenkou v ruce. Pak [...]
In: Skáčeme, běháme
9 Čer 2006Dnes začíná v Německu mistrovství světa ve fotbale, událost, kterou dlouho očekávaly milióny lidí z celého světa. Ve hře je mnoho – prestiž, peníze, možná i zdraví…
Fotbal je jediným sportem, který se doopravdy hraje na celém světě. Sao Paulo, Dakar, Praha, Tokio, všude se rodí skvělí fotbalisté a fotbal je zde velmi populární. Fotbal je [...]
Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.
Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.