Jazyk domorodců mi problémy vážně nedělá. Již několik týdnů trávím cíleným i náhodným pohybem po okolí, při kterém mimo jiné odposlouchám hovory na ulicích. Rozumím všemu a všem. Dokonce i tomu Vietnamci, který prodává ve sklepním obchůdku s potravinami na rohu ulic Botičské a Na Slupi a na stole má položený laptop. Jazykovou integraci tedy vynechávám.
Pomyslný [...]
Už od vchodu do sokolovny se na mne smály dvě sestry oblečené v odlehčených verzích sokolských krojů. Měřím jenom nějakých 188 cm, a proto jim bylo zcela jasné, že kvůli basketbalovému turnaji právě probíhajícímu v jedné z tělocvičen Sokola Pražského nepřicházím. Proto se mne od svého stolku umístěného vedle repliky obrazu se slavnostním předáváním oddílového praporu zeptaly: „Vy si [...]
Pánové ze Švédské národní banky (Riksbanken) jistojistě nosí saka s kravatami a jejich kalhoty mají ostré puky. Paní z banky zase oblékají kostýmky a boty na mírném podpatku. Určitě si také malují nehty nějakou decentní barvou a věší na sebe nenápadné šperky. Spolu pak vysedávají nad reporty z burzovních transakcí, sledují vývoj kurzů různých měn a tak vůbec [...]
Mám batoh. Je to cestovní krosna, řekl bych kobaltově modré barvy. Taky jsem si sehnal jehlu s nití. Když někam jedu, zajdu si do jednoho z těch kýčovitých obchodů s turistickými suvenýry a koupím si tam nášivku s místní vlajkou nebo znakem. Tak jako indiáni skalpovali cizí bojovníky, já skalpuju národy jednadvacátého století, abych si poté přišil jejich zmenšené [...]
In: Mezi řádky
6 Kvě 2009V naší rodině máme spoustu zvyků. Taťka pečlivě a do zákrytu zarovnáná nad kuchyňskou deskou zavěšené nože s naběračkami, sestřička dokáže téměř dokonale zaplnit podlahu svého pokoje všelijakým oblečením, děda se při jakémkoli hovoru obratně přiblíží k tématu spotřeby vody ve svém bytovém domě (shodou okolností to jsou oni, kdo jí spotřebuje nejvíc, což babička [...]
Já jsem víc. Já jsem sakra víc. Já jsem Čech. Ty jsi Slovák. Smůla. Prostě vyšší kasta, s tím nic neuděláš. Ale nic si z toho nedělej, příště se narodíš lépe… To ty jsi zničil federaci, to jen ty máš nacionalistické spory s Maďary, hoň si ovce po lukách, požírej brynzu a hlavně buď [...]
Blíží se Vánoce, pomalu se přibližují, den po dni. Svátky klidu a míru, dny, které trávíme se svými blízkými, na několik momentů zastavíme zběsilé tempo, zjistíme jak nám zase vyrostly děti, zasmějeme se svým naivním předsevzetím, rozbijeme pár ozdob, uděláme radost svým milým nějakou drobností, hlavně ale sobě, když zahlédneme úsměv na tvářích, který se [...]
Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.
Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.