In: Skáčeme, běháme
5 Dub 2011Tenhle článek bych velice rád věnoval Marku Aldorfovi. Marek je můj spolužák. Je to docela sympatický mladý chlapec. Aspoň jsem si to tedy myslel do neděle. Zajímá se o Ameriku. Dělá asistenta na katedře, kde vaří vyučujícím kávu a ptá se jich, jestli chtějí jednu, či dvě lžičky cukru, případně, jestli to chtějí s mlékem. Turka? [...]
„1 dámské a 1 pánské kolo k pronájmu. Tel 15575, po 17 hod.“
„Opravíme, koupíme, vyměníme všechny druhy šicích strojů. Sundův strojní podnik, Pobřežní ul. 77, Tel 12420.“
„Chce někdo mé dítě, které se má narodit příští měsíc? Ref. č. 936.“
„Najdou se nějací hodní lidé, kteří mají rádi děti a chtěli by si k sobě vzít 2 roky [...]
Mám batoh. Je to cestovní krosna, řekl bych kobaltově modré barvy. Taky jsem si sehnal jehlu s nití. Když někam jedu, zajdu si do jednoho z těch kýčovitých obchodů s turistickými suvenýry a koupím si tam nášivku s místní vlajkou nebo znakem. Tak jako indiáni skalpovali cizí bojovníky, já skalpuju národy jednadvacátého století, abych si poté přišil jejich zmenšené [...]
In: Erasmus| Škola, etc.
10 Říj 2009Zaprášená ulice v Kinshase. Dav černochů, transportéry a uniformy. Napětí. Demokratická republika Kongo, konec jara 2006, těsně před volbami. Obří země ve středu Afriky, stabilní jako švédská ekonomika na začátku 90. let, ostatně podobná situace jako v mnoha jiných post-koloniálních zemích. Kdo má největší pistoli, ten vládne.
Země před důležitými volbami. Prvními demokratickými volbami po 46 [...]
In: Škola, etc.
20 Kvě 2009Baf! Ten obličej napravo patří králi. Zatočený knír na norské hlavě – Haakon VII – první novodobý norský král. Haakon nemá s následujícím článkem zase tolik společného, jen by mohl navodit alespoň náznak historické atmosféry.
Jaro 1940. Němečtí vojáci obsadili Norsko. Padlo Oslo, Trondheim, po bojích i mrazivý Narvik. Norsko se stalo severní výspou Hitlerovy tisícileté [...]
In: Můj mikrosvět
11 Srp 2008Stávají se na tom našem světě různé věci. Občas jsou velké, někdy malé. Sem tam významné, jindy nedůležité. O všech by se ale dalo psát. Daly by se popsat stohy papíru a vypsat balíky tužek. Jen kdyby se člověk dokázal správně vyjádřit, kdyby uměl přetavit svůj vnitřek do písmen, slov a vět. Do odstavců a [...]
In: Škola, etc.
22 Kvě 2008Mám hlavu plnou předsudků a jsem hrozně naivní idealista, to je můj problém. Nebudu dobrý historik, nikdy jsem ani nechtěl být a neustále doufám, že nebudu. Přesto se to na mne teď valí a já neumím strkat hlavu do písku. Píši další seminárky a nesměle, a zřejmě také marně, pronikám do tajů meziválečného období. Dozvídám [...]
In: Svázáno vazbou
18 Lis 2007Dneska bych začal trochu netradičně otázkou. Co jste dělali, když vám bylo třináct let? Pokud se na chvíli ponoříte do vzpomínek, možná přijdete na to, že se vám zalíbila první dívka, možná jste ještě stále sbírali samolepky fotbalistů, dívali jste se na televizi i po večerníčku, mnozí nebyli schopní usnout bez velkého plyšového medvěda v [...]
In: Svázáno vazbou
24 Čer 2007Existují témata, o kterých se mi, středoškolákovi ve výslužbě, píše špatně. Přesto mne již při prvním začtení do tohoto románu francouzského spisovatele Roberta Merla napadlo, že bych se o to pokusit mohl. A vzhledem k tomu, že knihu jsem přečetl téměř jedním dechem, prvotní nápad jsem se rozhodl uskutečnit.
Německo, roku 1913, despotický otec, jehož snem [...]
Student Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nepravidelný sportovec, náruživý čtenář, začínající cestovatel, kulturní barbar, zanícený jedlík a pijan, občasný pisálek a neúnavný pozorovatel svého okolí.
Pokyweb je můj web. Můj osobní projekt, jak se to teď asi nazývá, když chcete ukázat, že je to něco velkého. A Pokyweb je něco velkého. Vytvářím ho přibližně od února 2006, kdy jsem tenhle svůj vlastní internetový plácek založil. Jinak jsem toho zase tak moc nezaložil. Mám na to ještě čas. Chtěl jsem psát, rád píšu, tak jsem si chtěl dělat radost. Rád si dělám radost. Byl jsem tehdy osmnáctiletý gymplák. Teď už nejsem. Stejně tak se i Pokyweb proměnil. Jako já. A oba se měníme neustále. Hledám pro něj pozici, vzhled a obsah. Já rád hledám. Taky zkouším a vymýšlím. A píšu. Pokyweb je stejně chorý jako já. Je neobjektivní, plný předsudků. Je můj. Předsudky se snažím krotit. Pokouším se. Pokyweb je tím místem, kde mne trochu poznáte. A já se třeba taky poznám sám. Přečtete si tu mé myšlenky, názory, dozvíte se o mých koníčcích a zážitcích. Najdete tu něco o mé rodině, přátelích a kamarádech. Vítejte.